Brzy třiatřicetiletý Michal Podhráský přišel na Chodov před sezonou 2017/18 ze švýcarského HC Rychenberg a ihned se zařadil mezi opory týmu. Přestože ho potkalo několik nepříjemných zranění včetně přetržené achillovky, odehrál celkově v modrobílém dresu v základní části 114 zápasů a zaznamenal 68 bodů (20+48), dalších 32 zápasů a 7 bodů (4+3) přidal v play off. A právě další z řady zranění je důvodem konce jeho aktivní kariéry. Ve své kariéře odehrál v domácí nejvyšší soutěži 358 zápasů a zapsal 238 bodů (73+165). Získal 3 mistrovské tituly, bronzovou medaili z MS, zlatou medaili z Akademického MS a vyzkoušel švýcarskou i finskou nejvyšší soutěž.

Zkušený obránce potvrzuje, že za jeho koncem jsou výhradně zdravotní problémy: “Nebýt zdravotního stavu, tak jsem určitě ještě pokračoval jako hráč. Po krátké konzultaci magnetické rezonance s panem doktorem bylo rychle rozhodnuto, že noha už další sportovní zátěž na úrovni Superligy nezvládne. Mrzí mě to, ale upřímně jsem s tím byl smířený. Už od ledna jsem tušil, že tohle nebude prkotina, kterou vyléčím klidem. Kluky budu určitě nadále sledovat a držet jim palce!”

Také u Šimona Doubka je konec v chodovském áčku zapříčiněn primárně zdravotním stavem. Předminulou sezonu juniorský mistr světa z Halifaxu prakticky vynechal kvůli operaci křížových vazů v koleni, tu letošní zase musel ukončit kvůli vleklým problémům se zády. Třiadvacetiletý obránce přišel na Jižní Město v roce 2012 a prošel si prakticky celou mládeží až do elitního týmu. V základní části odehrál za Chodov 88 zápasů a zaznamenal 15 bodů (3+12), dalších 15 zápasů a jednu 1 asistenci přidal v play off.

Dlouhou chodovskou éru hodnotí juniorský mistr světa z Halifaxu: “Více než deset let byl Chodov mým druhým domovem, ve kterém jsem zažil spoustu zážitků, jak v mládežnických kategoriích tak i v mužích. V průběhu let jsem byl svědkem neuvěřitelných vzestupů - první české zlato na mistrovství světa, a prožíval náročné pády, které také zapříčinily můj konec. Chodovu bych chtěl poděkovat za všechny ty roky a příležitosti, které mi nabídl. Byla to skvělá jízda, ale teď je na čase se posunout v životě dál. A i když se mé dny aktivního hráče uchýlili ke konci, láska k Chodovu přetrvá. Těším se, že budu tým podporovat z tribuny.”

Daniel Maxa končí svou kariéru na nejvyšší úrovni primárně z časových důvodů. Odchovanec Wizards přišel na Chodov v roce 2013 a výrazně se podílel na úspěších mládeže v nadcházejících letech. Ve většině mládežnických týmů také nosil kapitánskou pásku. V sezoně 2016/17 se jako benjamínek podílel na chodovské obhajobě titulu. V áčku odehrál 135 zápasů základní části a posbíral 85 bodů (50+35), v play off přidal ještě 44 zápasů a 4 body (1+3). Je také majitelem bronzu z juniorského MS.

“Pokud se sekce “HISTORIE HRÁČE” na stránkách Českého florbalu nemýlí, letos to bude 10 let od doby, kdy jsem na sebe poprvé oblékl dres Chodova. Možná si teď říkáte, proč si tuto informaci musím vyhledávat, ale florbal se stal tak velkou součástí mého života, že mi to přijde jako mnohem déle. Z této dekády, kdy jsem měl možnost poznat a spolupracovat se spoustou skvělých lidí, si odnáším nespočet nezapomenutelných zážitků a zkušeností, za které budu vždy vděčný a za které všem těmto lidem patří velké díky! Jmenovitě bych však chtěl poděkovat především Davidu Podhráskému, který mě na Chodov přivedl, po celou dobu provázel a nikdy nade mnou (o mě) nezlomil hůl. Celé organizaci Florbal Chodov děkuji a přeji mnoho dalších úspěchů,” uzavírá svou chodovskou desetiletku Dan Maxa.

Ondřej Lupoměch posílil chodovský kádru před uplynulou sezonou z partnerského Startu, aby kryl záda Karlu Hodíkovi. Svou úlohu splnil na jedničku, ale další sezonu v zápřahu, který vyžaduje Superliga, se rozhodl nepřidat. Loučí se tak se statistikou 20 zápasů v základní části a 4 v play off. S týmem však zůstane v kontaktu dál, neboť se přesouvá na trenérskou lavičku partnerského Startu.

“Sezóna na Chodově pro mě byla takovým splněním snu, kdy jsem si na stará kolena ještě mohl vyzkoušet Superligu. Jelikož ale moje kolena už opravdu nejmladší nejsou, a zároveň mám časově dost náročné zaměstnání, domluvili jsme se vzájemně s klubem, že mé působení bylo opravdu jen na uplynulou sezonu. I tak bych chtěl moc poděkovat všem spoluhráčům, trenérům i vedení klubu za super sezónu a Chodovu budu držet palce i v budoucnu,” uzavírá svou superligovou kapitolu Ondřej Lupoměch.

Svůj pohled na konec všech čtyř hráčů podává hlavní trenér David Podhráský: “Mohl bych mluvit hodiny, ale zkusím to zkrátit. Loupák s námi byl rok a věřím, že to splnilo očekávání obou stran. My jsme byli s jeho fungováním i výkony velmi spokojeni a myslím, že až se jednou ohlédne, bude moci být na tohle, byť jen roční, angažmá pyšný.

S Šimim a Maxičem jsem spojil prakticky 10 let života. Oba jsem je na Chodov přiváděl a prožili jsme toho společně strašně moc. Drtivou většinu těch chvilek vnímám pozitivně a doufám, že kluci to mají stejně. Samozřejmě mě mrzí, že oba končí v poměrně mladém věku, ale tak už to někdy bohužel v našem sportu chodí. Budu jim oběma držet palce do dalšího života a doufám, že na nás nezanevřou.

Co se bráchy týče, tak to se samozřejmě popisuje nejhůř. Vím, jak florbal miluje a že by dobrovolně nekončil. Ale také vím, kolik si toho v posledních letech vytrpěl fyzicky i psychicky. A zdraví máme jen jedno. Asi jsme si oba představovali, že toho na Chodově dosáhneme ještě víc, ale jsem strašně rád, že jsme to spolu zažili a doufám, že naše společná florbalová kapitola ještě zdaleka nekončí!”

A za klub se přidává také Ondřej Neuman: “V prvé řadě všem klukům nelze jinak, než-li poděkovat. Každý se zapsal svou kapitolu a významem v týmu i klubu. Loupák nám pomohl vyřešit akutní problém spolehlivě, splnil si sen a moc se těším na spolupráci v další roli.

Dan Maxa je hráč a osobnost a člověk, kolem kterého bychom chtěli stavět tým budoucnosti, bohužel florbal a nároky dnešní doby nejsou pro každého a respektujeme, že nyní pozornost bude směřovat k jiné životní etapě.

Šimi Doubek je pro mne silná osobnost se kterou jsem měl tu čest hned 2x v kariéře pracovat a je to pro mne bolestné, jsem si jistý, že měl potenciál daleko výš, ale zdravotní stav jej zastavil nečekaně brzy.

A Michal Podhráský? Silná osobnost, ryzí sportovec, upřímný, otevřený a rázný člověk - má mou velkou úctu a respekt a věřím, že najde stejný drajv i pro jinou roli v klubu a bude v ní tak skvělý, jako v roli hráče. Takové persony nesmí náš sport a klub ztrácet - moc mu přeju aby ho další životní etapa pohltila a chtěl se realizovat v nové roli a mrzí mne, že nemohl končit s pohárem nad hlavou. Není mnoho hráčů, kteří by si takový konec zasloužili více než právě on.

…. Kluci za celý klub i za sebe osobně - VELKÉ DÍKY, bylo nám ctí a radostí!”