Dělat rozhovory s Markem Vávrou je zábava. Je jízlivý, má humor, umí si udělat srandu ze sebe, raději ale z ostatních. V tom jsou s bratrem Tomášem stejní. Nominaci do chodovského LINEUPU sezony dostal Vávra díky povedené základní části, 58 bodů nemělo v elitním týmu mužů konkurenci a celkem to stačilo na třetí místo v kanadském bodování Superligy.

Ve velkém rozhovoru Vávra prozradil, jaké to je, když ho peskuje jeho kamarád/trenér David Podhráský, se kterým má velký škraloup z minulosti. Řeč přišla i na to, proč měl letos větší motivaci, než "první" kanonýr Tom Ondrušek. A také jsme probrali, co je největším problém Chodova, i na co koukat na Netflixu.

I mně osobně to jde ztuha, ale zkusme najít pozitiva předčasně cutnuté sezony. Myslíš si, že jako tým jsme udělali posun dopředu?
"Obávám se, že hledání vyloženě pozitivních věcí této sezony si vyžádá velmi důkladnou analýzu. Z pohledu na výsledky zápasů se nabízí asi jen vzájemná ligová bilance s Mladou Boleslaví, kterou nikdo jiný v podstatě ani neprověřil."

To není úplně pozitivní, zkus to rozvést.
"Bohužel se ukázalo, že nejsme schopní se takhle soustředit a připravit na každý zápas v lize, pak by dojem ze sezony mohl být úplně jiný. Z týmových dojmů mě napadá jen mírná změna myšlení a otevřenější komunikace hráčů s trenéry, nebo mezi sebou navzájem. Ale i tam jsme dle mého spíš na začátku. Větší rozdíly vidím ve výkonnosti jednotlivých hráčů - tam někteří udělali velký kus práce, a doufám, že v tom v nadcházejícím roce budou pokračovat."

Co ty, jak jsi jako hráč vyrostl? Progresu do defenzivy by si snad všiml i slepý.
"Nerad to přiznávám, ale mám podezření, že za tím progresem do obrany, a celkově výraznějším herním projevem, stojí lepší fyzická připravenost! Na tu jsem se v létě soustředil více než v minulosti a sám jsem byl překvapen, jak mě bavilo na sobě pracovat. Stejně jako trénovat nad rámec týmovým tréninků. Možná škoda, že jsem do tohoto stadia dospěl až v celkem pokročilém sportovním věku 26 let."

V posledním povídání jsi mi řekl, že po prosinci jsi byl z florbalu totálně vyčerpán. Jak ses z toho vyhrabal?
"Je to tak, ale to přičítám zvláštnímu losu ligové soutěže a poháru – za 25 dní jsme odehráli snad deset zápasů, abychom v lednu stihli dva. Asi pro to byl nějaký rozumný důvod, ale musím říct, že v tom posledním prosincovém utkání jsem si poprvé ve své „dospělé kariéře“ říkal, ať ten zápas už hlavně skončí, nehledě na výsledek. A vzhledem k tomu, že jsme s Vítkovicemi hráli 55 minut 1:1, a na střely tak 9:8, tak se domnívám, že jsem nebyl sám."

Pomohl týmu příchod Adama Štegla?
"Jako určité oživení ano. Ale myslím si, že Adamův potenciál pro tým by mohl být mnohem větší než jen oživení, pakliže by pokračoval i v další sezoně. Vzhledem k předčasnému ukončení sezony, a předtím díky ME v házené, kde byl Adam pracovně, tak toho jednoduše moc předat nestihl. I tak některé jeho postřehy ke hře, nebo třeba jen konstatování zjevného, co naši dosavadní trenéři už s námi leckdy vzdali, týmu pomohly."

Na tebe osobně měl Adam nějaký vliv?
"My spolu nejvíc komunikovali přesilovky, na jejichž přípravě si Adam dal záležet. Bohužel jsme jeho plány nedokázali příliš přenést do zápasů. Tady se obávám, že Adam narazil na největší bolest celého našeho týmu, nebo přinejmenším větší jeho části."

A to je?
"Že každý hráč si naši hru část představuje jinak, a samozřejmě ideálně podle svého."

Zajímá mě tvůj vztah k hlavnímu trenérovi. Patříš k jeho dobrým přátelům mimo florbalový plac. Jaké to pak je, když ukáže svou druhou tvář přísného kouče?
"Tak buď jsem Dejvův velmi dobrý kamarád, nebo jsem mu k umístění na střídačku naštěstí nedal moc příležitostí, teď si nejsem jistý. (smích) Jestli se nepletu, tak jsem letos byl posazen jen v mimořádném utkání venku proti Hattricku Brno, kde nás poprvé postavil do útoku s Tomem Ondruškem, a naše lajna po 40ti minutách prohrávala 0:5, takže naprosto zaslouženě. Častěji mi něco konkrétního vytýká, a s tím samozřejmě nemám problém, koneckonců od toho tam trenér je."

Z osobní zkušenosti vím, že právě "kamarády" dvakrát nešetří. Vnímáš to stejně?
"Přesně tak to také vnímám. Ale protože vím, s jakou nechutí řeší tento „střet zájmů“ a uvědomuji si, že to pro něj není jednoduché, tak se snažím nedělat žádné neplechy. Ať už na hřišti, nebo mimo něj. Takže nejkritičtějším obdobím našeho vztahu trenér kamarád X hráč kamarád zůstává loňský leden/únor, kdy jsme s bratrem odjeli těsně před play off na dvacet dní na Olympiádu do Jižní Koreje.

Ano, to si živě pamatuji.
"Já taky. A nejsem si stoprocentně jistý, jestli to dnes už úplně překousl."

Pojďme k tobě. Získal jsi někdy prestižnější ocenění, než své místečko v LINEUPU chodovské sezony?
"Řadím to někam mezi nominaci do All-star týmu Poháru mistrů 2011 a vyhlášení juniorem roku v témže roce. V podstatě se dá říct, že mě už hodně dlouho žádné individuální ocenění nepotkalo. Nevím kolik hlasujících se orientuje v tom, na jakém postu kteří hráči hrají, ale je určitě příjemné porazit hned dva reprezentanty ČR, kteří se mnou v týmu právě na pozici pravého křídla hrají. A pozor, tentokrát jsem pro sebe ani nehlasoval, což se často nestává."

Třetí místo v kanadě za pány Curneym a Bočkem je skvělý počin. Měl si z něj radost?
"Z mého pohledu na celkovém pořadí příliš nezáleží, jestliže člověk není přímo první. Ale na rovinu, když jsem po posledním zápase koukal, jak to nakonec s body letos dopadlo, tak jsem na sebe byl trochu naštvaný. Vzpomněl jsem si na spousty šancí, kterými jsem mírně pohrdl, a kdy možná stačilo být pozornější nebo stačilo v brejku zavřít oči a vystřelit. Ale já vymýšlel nějakou složitost. Vítězství v kanadském bodování asi letos viselo níž než jindy."

Góly jsou jedna věc, ale hned 28x ti zřejmě sjel míček z čepele a vyústilo to v přesnou přihrávku. Čemu to přičítáš?
"No jestli je otázka položená takhle, tak musím připsat veškeré zásluhy společnosti FAT PIPE, s jejich čepelí ORC vám střely zaručeně sjedou k vašim spoluhráčům! Jinak vzhledem k tomu, že se v podobných relacích pohybuji už třetí rok, tak mě velmi těší, že máš coby manažer klubu výrazně větší přehled o florbalovém dění, než jako brankář."

Nech si ty invektivy, nebo tě pošlu do Traverzy. Ale vážně, v interní chodovské kanadě jsi porazil suveréna posledních let Toma Ondruška. Jak to kousal?
"Popravdě ani nevím, já se před ním velkoryse nevytahoval. Myslím si ale, že to bral s naprostým klidem. Tom měl trochu náročnější rok mimo florbalové mantinely než já, a myslím, že během sezony bylo vidět, že jede trochu na úspornější režim, aby pak mohl být maximálně připraven na play off. Čím si naopak jistý jsem, že mu na tom nezáleželo tolik, jako letos mě."

Jak to myslíš?
"Po třech letech na Chodově, kdy jsem byl vždy až ten druhý, taky produktivní, útočník, jsem se asi trochu potřeboval přesvědčit o tom, že můžu být i ústřední postavou zápasů svého týmu. V tomto ohledu můžu být snad spokojený."

Ze čtvrtfinále jsme stihli odehrát jen dvě utkání, pak byla Superliga zastavena. Stav s Tatranem byl 1:1 na zápasy a jako favorit jsme si zrovna nepočínali. Čím byly Střešovice tak nepříjemné?
"Řekl bych, že hráli na hranici svých možností. Ještě dva týdny před play off museli bojovat o každý bod, aby náhodou nehráli třeba i o záchranu, a tohle těžké břemeno z nich spadlo týden před úvodním hvizdem prvního zápasu. Hráli s takovou lehkostí, o jaké se nám mohlo v podstatě celou sezonu jen zdát, a závěrem nedělali laciné chyby, kterých jsme se my nevyvarovali."

A jejich mladý brankář Kříž také chytal nadstandardně.
"Mluvíš pravděpodobně o druhém utkání – tam mi hned v prvním střídání chytil naprostou tutovku, a já jsem pak vše řešil už trochu splašeně. Ještě další střídání jsem si neskutečně zpracoval zřejmě nejhorší přihrávku v historii florbalu od Ondry Mikeše, abych si pěkně počkal a přehodil gólmana, jenže jsem trefil tyč! Od té doby už jsem v šancích bohužel působil spíš legračně. Nakonec jsem to však brankáři oplatil – zbytečně mi držel ve třetí třetině hokejku, a v následné přesilovce jsem dostal od Sykyho tak dobrou přihrávku, až jsem jí i já proměnil!"

Když si trochu zavěštíš, měli jsme letos na to, abychom se vrátili do Superfinále a poslední utkání vyhráli?
"Po tom, co jsem nás v předchozích otázkách docela zplival, to bude znít zvláštně, ale já jako optimista řeknu: Ano. Do semifinále by postoupila Boleslav, Vítkovice, Chodov a Bohemians – Boleslav by si vybrala Bohemku, a v tu chvíli si myslím, že by prohrála v Superfinále s vítězem série mezi námi a Vítkama. Pro můj klid duše tvrdím, že bychom to byli my."

Stejně jako ostatní florbalisté máš teď hodně volného času, jak ho trávíš?
"Vzpomněl jsem si na to, že jsem jako malý hodně četl knihy, když si brácha zabral náš domácí počítač, takže docela dost doháním své mezery v literatuře. Ano, občas si zapnu i playstation, nebo koukáme s přítelkyní na Netflix. V posledních dnech si ale zvykli vyučující posílat poměrně hodně materiálů a s nimi spojené i úkoly do školy, takže už to není jen zábava. Taky se tu a tam vydám si zaběhat do přírody, abych úplně nepřišel o tu svoji výjimečnou kondici."

Co tvá rodina a okolí, jste zdraví?
"Musím zaklepat – zatím bez problémů! My to podchytili hodně rychle, v panice nakoupili zásoby a byli v domácí karanténě dřív, než to bylo cool. Navíc jsme okamžitě dostali várku látkových roušek s veselými motivy od Verčiny maminky, kteréžto bych tímto chtěl znovu poděkovat."

Vím o tobě, že s Verčou hodně koukáte na seriály. Tak mi zkus na závěr nějaký doporučit.
"Rozhodně doporučuji seriál Mindhunter, na tom teď ujíždíme ve velkém! Zato pro milovníky obskurních reality show, ke kterým rozhodně patřím, doporučuji The Circle na Netflixu. Má to hodně společného se současnou situací v domácnostech, a nakonec vyhraje člověk, kterému fandím od první minuty, pecka! Ta show má ještě brazilskou odnož, ale k té jsem se ještě neodhodlal."


Generální
partner

Partneři
klubu