V letech 2016 a 2017 bral mužský tým Chodova první dva tituly své bohaté historie. Marek Matejčík přišel z Vítkovic, aby pomohl zkompletovat zlatý hattrick. Nestalo se, dvakrát kousal hořké semifinálové direkty, poslední šanci mu vzala pandemie koronaviru, která letošní ročník zastavila. "Obě play off pro mě zůstávají nejhorším zážitkem na Chodově," upřímně přiznal malý útočník s velkým srdcem. Tento rozhovor je rozlučkový, před pár dny se upekl jeho návrat do mateřských Vítkovic. Díky za všechno, Máro!

O čem byla v dlouhém povídání řeč? Třeba o tom, kdo v kabině měl na něj největší vliv. Jak se udobřil s Pavlem Brusem. Jaké to bylo být "tím druhým pravým křídlem" za Markem Vávrou. Proč plánuje změnu čísla. Nebo komu na Chodově chce speciálně poděkovat.

Necelé tři sezony, 108 zápasů, spousta zážitků. Dobrých, i horších. Na co budeš nejraději vzpomínat?
"Těžko říct. Je toho spousta. Ale pokud mám něco vytáhnout, tak by to byl první trénink. Velká očekávání, spousta nabouchaných hráčů. Byl to fajn pocit dostat nový impuls, drajv a vidět, jak třeba ke sportu přistupuje Tom nebo Miky. Opravdoví profíci.

A ty horší okamžiky?
"To je jednoduché, budou to obě play off. Porážky 1:4 od Vítkovic a o rok později dokonce 0:4 s Mladou Boleslaví bolely strašně. Ještě pořád to v sobě trochu mám."

Naprosto ti rozumím. Co mimo mantinely, utkvělo ti něco z „pražského“ života?
"Něco je publikovatelné, něco ne. Každopádně super zkušenost a hlavně noví přátelé do života. Můžu říct, že jsem poznal takové persony a osobnosti a doufám, že jsem si od nich nabral strašně moc věcí, které se mi budou hodit jak na hřišti, tak i mimo něj."

Zkus být konkrétní, koho máš na mysli?
"Namátkou bych vybral třeba Martina Koutného. Pro mě asi jedna z nejsilnějších osobností vůbec. A to se vůbec nemusíme bavit o florbale. Takže pro mě je to velmi cenný zážitek a doufám, že se mu budu moci aspoň trochu vyrovnat. Ale pokud mám být i trochu obsáhlejší, tak bych určitě ještě jako jeden z nejsilnějších zážitků zmínil vítězství s Danem Kašovským ve Fortnite. Musím říct, že to šílenství, co se dělo po tom, stálo za to."

Vraťme se ještě k Martinu Koutnému, čím tě chodovský kapitán inspiroval?
"Vousy, čili jak my ostraváci říkáme, fusy. (smích)"

Prima, co dál?
"Hlavně způsobem jednání. Jeho klidné a vhodně zvolené věty v klíčových, ale i krizových situacích. A také jeho nadhled a stálý pozitivismus."

Na Chodově jsi zaznamenal 107 bodů, to je skoro bodík na utkání. Přesto trenér Podhráský v rozhovoru říkal, že čekal nepatrně více. Není to trochu přísný soud?
"Přísné, nepřísné. Vždy, když někdo přestupuje, tak je od něj hodně očekáváno. Myslím, že obě strany čekaly více. Ať už Chodov větší produktivitu, tak možná i já trošku lepší práci se mnou. Těžko říct, co byla ta hlavní příčina, a proč se očekávání nenaplnila."

Zkusme to rozklíčovat, teď už můžeme hrát s otevřenými kartami.
"Je fakt, že jsem ztratil přímočarost na bránu. Ale chyběla mi trošku důvěra a pohoda. Pořád jsem tak nějak cestoval sestavou a hledal se. Ale je fakt, že těch bodů mělo být více. Ale já nejspíš nikdy nebudu bodová mašina, jako je Tom, nebo Mini. Ale kdo ví."

Právě Marek Vávra byl v očích hlavního trenéra drtivou většinu času prvním levým křídlem, trápilo tě to?
"Určitě trápilo. Ale já to bral i jako nějakou motivaci. Mára je výborný střelec a momentálně se z něj stává i skvělý tvořič hry. Takže určitě si pozici prvního křídla zaslouží. A sestavu vždy tvoří trenér, takže pokud to tak stavěl s čistým svědomím, tak je to v pořádku."

Icetime se také krátil, klíčové fáze utkání jsi sledoval ze střídačky.
"Přesně tak. Nikdo nechce sedět na střídačce a jen koukat. Bohužel i tato ztráta času na hřišti je jeden z důvodů, proč odcházím. Náročné bylo hlavně to, že jsem si byl jistý, že bych měl hrát. Myslím, a to nechci nikoho urážet nebo pomlouvat, že jsem v důležitých fázích zápasů měl větší klid a možná i formu než někteří, co hráli."

Co nakonec rozhodlo pro Vítkovice?
"Myslím, že to není ani potřeba vysvětlovat. Pro mě mateřský klub. Klub, který mi dal základy a možnost růst. Mám zde spoustu přátel. A v neposlední řadě i to, jak momentálně Vítkovice fungují a jaký hrají florbal. Myslím, že tento styl by mi měl více vyhovovat."

Od staronového angažmá si tedy slibuješ přesně co?
"Očekávám, že se ve mně probudí ta stará osmašedesátka. I když kdo ví. Možná plánuju změnu čísla, abych prošel kompletním restartem. Vítkovice mi negarantují nic. Začnu s čistým papírem a uvidíme, co za pozici si vybuduji. Určitě mi však garantují pravé křídlo. Jinde hrát nechci.“

Je veřejným tajemstvím, že tvůj vztah s Pavlem Brusem nebyl vždy idylický, hrany už jste obrousili?
"S Pavlem to bylo vždy těžší. Je to perfekcionista a má velké nároky. Nikdy jsme si neřekli nic hrozného, jen se občas mohl náš pohled na věci různit. Každopádně jsme oba vyzrálejší. Volali jsme si, psali jsme si, řekl mi nějaké představy a uvidíme. Momentálně je to podle ankety nejlepší trenér v Česku, tak doufám, že mě zase posune o něco dopředu."

Navíc přítelkyně pracuje a pochází z Ostravy.
"Přítelkyně by mě podpořila, i kdybych hrál v Grónsku. V tomhle je skvělá. Ale i ona hrála určitě roli v tom, že se vracím domů. Každopádně se mě tisíckrát ptala, jestli je to správné rozhodnutí, protože má Chodov i Vítkovice ráda, a že jí nevadí jezdit 360 kilometrů. A zrovna teď mi říká, jak jí chybí Verča od Miniho. Ale určitě je šťastnější, že teď budeme pořád spolu."

Jak na tvůj odchod reagoval Dan Kašovský? V kabině ti byl určitě nejblíže.
"Kdo zná Kašu, tak ví, že je salámista. Podle mě ani neví, že už jsem pryč. (smích) Teď ale vtipkuji. Určitě ho to mrzí, mě taky. Ale oba víme, že Fortnite se dá hrát i na dálku. Navíc je taky z Ostravy, takže tu bude snad často. Navíc jsme si domluvili nějaké společné grilování a pivo, až toto období zmizí."

Co další členové kabiny, popřáli ti hodně štěstí?
"S některýma jsem si už psal nebo volal, některým teprve volat budu. Prozatím všichni mou situaci chápou a popřáli mi hodně štěstí. Některým budou chybět mé DJské schopnosti, jiní si mě prý najdou u mantinelu. Hlavně jsem rád, že se se všemi rozcházím v dobrém."

Na Chodově jsi měl ještě rok platnou smlouvu, co na to říkal prezident klubu Michal Bauer?
"Majkl s tím tak nějak počítal. Je to férový chlap. Měli jsme nastavené nějaké gentlemanské podání ruky a myslím, že jsme to oba dodrželi. Bohužel je to o rok dříve, ale řekl mi, že mi nebude házet klacky pod nohy, za to jsem mu velmi vděčný. Tak jako celému Chodovu. Ať už trenérům, nebo všem okolo. Hlavně bych chtěl velké DÍKY říct Kájimu Myšákovi."

Jistě bude moc rád, pokračuj!
"Kájí je člověk, který by pro Chodov udělal cokoliv. Člověk, kterému řekneš toto a ještě ten stejný den je to vyřešené. Opravdový profík v tom, co dělá. Takže Karlíto? Děkuji!"

Doba je bohužel stále zlá, neumožňuje důstojné společné rozloučení, což mě zejména u tvé maličkosti mrzí velmi.
"Mě také! Jsem ten člověk, co má rád oční kontakt, když něco řeší. Ale bohužel, doba je taková, že mi žádnou velkou rozlučku teď neumožní. Ale není všem dnům konec, tedy doufám. Jednou se snad potkáme a řekneme si vše osobně."

Co bys vzkázal chodovským fanouškům?
"Držte se v tyto těžké časy. Určitě to spolu všechno zvládneme. Fanděte určitě víc, než doteď, protože to Chodov a všichni hráči potřebují. Přeju pevné zdraví a brzo dovi.“


Generální
partner

Partneři
klubu