BLOG MARTINA PRAŽANA | 249 utkání, dva mistrovské tituly, jedno vítězství v Poháru. Martin Pražan je jednou z nejvýraznějších postav chodovské historie, proto by byla škoda, kdyby přestupem do Usteru jeho svazek s naším klubem definitivně skončil. Kdo ví, co přinese budoucnost... Proto společně s reprezentačním obráncem píšeme z jeho prvního zahraničního působení měsíční zápisník. Vítejte u druhého dílu.

O čem byla řeč? Jak zvládá brutální sled přátelských zápasů. Jak to, že dostali desítku od druholigového mančaftu, aby následně remizovali s hegemonem NLA z Wileru. Jak vnímá spoustu odchodů z Usteru a jak v klubu vzpomínají na působení ikonického Švéda Joela Kanebjörka. Proč spí na tatami, jezdí vlakem na druhou stranu, a jak padl jeho první gól v novém týmu.

"Napřáhnul jsem. Oči jsem nezavíral, jak rádi říkají sportovci zvučnějších jmen. Viděl jsem, kde stojí brankář, ale hlavně jsem doufal, že netrefím prvního hráče a nebude brejk. Vyšlo to, balonek se šmodrchal v síti, zapadl s jedním odrazem na bližší tyč. Radim Cepek v semifinále 2013 za Chodov proti Tatranu hadr. Za okamžik už jsem se objímal se spoluhráči, gratulovali mi, ale žádný oslavný indiánský taneček se nekonal. Stejně tak žádný příspěvek do kasy, na to se tady u nás nehraje, teda aspoň doufám.

Tak to bychom měli, blesklo mi hlavou, první branka za Uster byla na světě. Ani jsem na ni nečekal moc dlouho. Utkání proti Basel Regio jsme dotáhli k vítězství 8:4. Dobrá soutěžní premiéra, byl jsem spokojený.

Ve Švýcarsku jsem spadl do úplně jiného režimu, než jsem byl zvyklý na Chodově. Je tu zvykem hrát strašně moc přátelských utkání. V době, kdy píšu tyto řádky, jsme jich měli na svém kontě za srpen už sedm! Do začátku ročníku nás čekají ještě čtyři. Síla!

Jen si to představte, jeden víkend jsme hráli jeden duel v pátek, dva v sobotu, a jedno utkání v neděli. Čtyři zápasy za necelých 48 hodin je slušná raketa, ale nestěžuju si. Sestava se točí, vždycky jedna lajna odpočívá. Hraje se 3x20 čistého času, často to je slušná řežba, diváci chodí. Máme nový tým a nového trenéra, takže praxi a čas na sehrání potřebujeme jako sůl. Ale abych vás nemystifikoval, ne všechny týmy to mají stejně, některé stále jen trénují. Ale třeba takový Rychenberg hrál 6 zápasů za 9 dní. Asi si dokážete představit, jak se to Paddymu líbilo.

Daří se nám střídavě. Něco jsme vyhráli, ale také prohráváme. Po prohře s Ticinem 8:10, které vloni hrálo střed tabulky v NLB, jsme dostali strašný fén. Trenér, který je jindy docela klidný, řval celou první přestávku, myslel jsem, že mu praskne žíla. Ještě více vyhrocený byl ale brankář Nicola Brütsch, je to naše dvojka, takže si tolik nezachytá. Takový zápas si nezasloužil, křičel i potom, co ho kouč vystřídal. Byl rudý jako paprika.

Ale nedivte se mu, prohrávali jsme 0:6 za dvacet minut a byli jsme příšerní. Byl to ten zápas, kdy dostanete gól úplně ze všeho. Na fakt, že za nás nastoupilo dost juniorů, se vymlouvat nebudu.

Hraju druhou obranu, na přesilovkách jsem nahoře na rozehrávce, což jsem si párkrát zkusil i za Chodov. Jedno utkání jsem zkusil i centra, ale kouč rychle pochopil, že pravé ořechové vypadá jinak. Stálého parťáka v beku zatím nemám, nejvíce času jsem odehrál s Florianem Bolligerem, bývalým švýcarským reprezentantem. Vyhovuje mi to, on je spíše ofenzivní, já musím tvořit hru zezadu.

Snažím se hodně mluvit, zhostit se role, která je ode mne očekávána. Být tak trochu lídr v kabině i na hřišti. Nechci být žádná tichá myška, co si to jen odsedí, poslední rok v reprezentaci, kde je nově také hodně mladých hráčů, mě v tom dost zocelil. Bohužel mluvím pořád jen anglicky, němčinu piluju, když jsem doma v Usteru. Našel jsem si 19letou holčinu, která mi pomáhá přes ZOOM hlavně s gramatikou, konverzace mám díky klukům v kabině docela dost. Něco už pochytím, ale musím zmínit, že švýcarská němčina je oříšek. Když Švýcar chce, tak mu ani Němec nerozumí. Všechny vtipy, která tak v kabině padnou, nechápu, asi je to tak lepší. Určitě v řadě z nich figuruju. Ale zlepšuje se to. Plánuju si i v Usteru najít nějakého lektora, co mi pomůže.

Trošku jsem zmínil fanoušky v arenách, i na přípravu lidi chodí není jich moc, ale vzhledem k situaci to docela ujde. Jsou zvědaví, jak nový tým vypadá. Ale roušky? Kdepak, ty nemá nikdo. Ve Švýcarsku pochopili, že sport bez fanoušků nemá cenu, že to má negativní dopad i na mládež, když se nemůže chodit koukat na své vzory. Proto je velká šance, že liga začne před plnými ochozy, ani návštěva nad tisíc diváků by neměl být problém. Vláda k tomu dala zelenou, ale rozhodnou jednotlivé kantony. Nás v prvním utkání čekají Malans Lukáše Veltšmída, venku 12. září. Jinak ale v Usteru COVID opatření stále platí, všude je dezinfekce, doporučené nošení roušek je teď nově ve všech vnitřních prostorech. I my jsme je na sobě museli mít, když jsme hráli Tigers Cup. Ale o tom později.

Hodně lidí mi psalo a ptalo se na četné odchody z našeho týmu. Zda jsem to věděl. Počítal s tím, že tým nebude tak dobrý, jak se čekalo. Jak mi slíbili. Musím říci, že mě to trošku překvapilo, v tuhle chvíli jsme snad jediný klub pouze se dvěma cizinci, ale asi to tak má být, co jsem tak pochopil. Naštěstí má Uster výbornou mládež, kluci, kteří s námi trénují, jsou hodně šikovní, jeden je i v juniorském nároďáku. Zejména mě mrzel odchod Nico Juholy, který již není tak motivovaný se hnát za kulatým štěstím, elitní finský kanonýr vloni skončil 21. v kanadě (17+13). Produktivnějšího hráče Uster vloni neměl, i proto z toho bylo jen deváté místo. Stejně tak je pryč Romano Schubiger, první centr, který odešel do Malans. Jeho pozici stále řešíme, vedení se hodně snažilo přilákat Silvana Bolligera z Könizu, bráchu Floriana, ale i ten jde do Finska.

Samostatnou kapitolou je Joel Kanebjörk, bývalý švédský reprezentant, mistr světa. Asi ho znáte, v národním týmu odehrál několik šampionátů. Uster se s ním nedávno hezky loučil na sociálních sítích, Joel pověsil florbalku na hřebík, upřednostnil kariérní růst v civilním zaměstnání, pracuje pro Siemens. Osobně jsem se s ním nepotkal, ale v klubu na něj nedají dopustit. Na hřišti tak platný nebyl, to je bez debat, hodně ho trápilo zranění nohy, po operaci často jen kulhal, hrál krátké úseky ve třetí obraně. Celkem vloni udělal jen šest bodů za tři góly a stejný počet asistencí. Ale lidsky byl špička, pomáhal trenérovi, hecoval spoluhráče, vymýšlel taktiku. Prostě lídr, jak má být. Co mohl udělat, to udělal. Klobouk dolů. Jediné plus je, že mám teď jeho auto. Všechno zlé je pro něco dobré.

Když jsme u dopravy, už mám za sebou menší fiasko. Z Curychu jsem chvátal k doktorce do Usteru, vběhnul jsem na nádraží, nástupiště i vlak mi přišlo, že sedí. Bohužel až po deseti minutách jízdy jsem zjistil, že jedu opačným směrem. Příští stanice - Rychenberg. Lístek jsem samozřejmě na tento spoj neměl, slušná pokuta visela ve vzduchu. Okamžitě jsem volal doktorce, kde mi ale sestřička řekla, že neumí anglicky, tak jsem německy zkusil vysvětlit, že mám zpoždění, že zřejmě dorazím později. Slušný zatěžkávací test mojí němčiny. Co si budeme, pár set lekcí ještě bude potřeba. Nakonec to ale dobře dopadlo.

Už jsem si vybavil i byt, cestou do Ikea v Klotenu jsem viděl asi největší sexshop v životě. Takové OC Chodov, jen s trošku „jemnějším“ zaměřením. Ale to jen na okraj. Jel jsem pro matraci, ta stávající byla moc měkká a bolela mě z ní záda. Spát teď budu na tatami, které mi doporučil Paddy, sám to také praktikuje. Koupil jsem si jen tenkou vrstvu, aby to by nebylo tak přísné.

Nejpovedenější utkání jsme odehráli proti Wileru na Tigers Cupu. Remíza 5:5, super úspěch. Měli kotel šancí, asi 40 střel, ale nějak jsme to uhráli. Bylo to poprvé, kdy letos Wiler v přípravě nevyhrál, týden před tím třikrát porazili i GC, pořád jsou naprostá špička, nejlepší tým ve Švýcarsku. Na turnaji jsme šmikli 10:5 i domácí Langnau. Hodně nás tyto výsledky nakoply, vypadá to, že cesta, po které jdeme, může být úspěšná. I Radek Sikora, se kterým jsem se bavil po zápase s Wilerem, říkal, že jsme ho překvapili. Spíš ale řešil jejich výkon, který nebyl optimální. Ve finále jsme prohráli 3:4 v prodloužení s Thunem, vítězný gól nám dal Pepa Pluhař. Pak se chlubil, že s Davidem Šimkem dávají 90% jejich branek. Je to slušný paradox, viďte. Turnaj, kde hrálo Malans a Willer, ve finále svedl proti sobě Uster a Thun, který vloni skončil předposlední.

Brzy začneme na ostro, pak se zase přihlásím."

Praži


Generální
partner

Partneři
klubu