V neděli 24. října při domácím utkání Livesport Superligy proti Black Angels (7:8 v prodloužení) rozšířil chodovský Klub legend hned čtyřlístek dalších ikon a opor. Hned tři z oceněných byli brankáři… Jako první jsme k rozhovoru přizvali Lenku Lačňákovou, která po konci kariéry navázala na své úspěšné působení jako členka realizačního týmu Lvic.

Probrali jsme, jak vzpomíná na kapitánskou pásku na své paži, boje v play down, svou roli v ženské složce a mnoho dalšího. „Být jako brankář kapitánem není zrovna praktická věc,“ usmívá se Lenka Lačňáková, které nikdo neřekne jinak než Díra.

Lačňáková přišla na Chodov z Bohemians před sezonou 2007/08 a hned o rok později se podílela na zisku historického ligového stříbra. Po sezoně 2011/12 ukončila kariéru na nejvyšší úrovní, aby ještě v sezoně 2016/17 pomohla týmu v play off. Celkově nasbírala v základní části 62 startů, v play off přidala 21 duelů a ve čtyřech případech si vyzkoušela i boje play down.

Jak sis užila ceremoniál proti Black Angels?

„Užila jsem si oboje. Ceremoniál i zápas Chodova s Black Angels. Škoda, že z té přestřelky byl nakonec jen jeden bodík.“

Zařazení do chodovského Klubu legend tě těší?

„Jasně že jo. Měla jsem velkou radost, když jsem se to dozvěděla. A pořád mě těší vidět svoje jméno na hale, kam byly vyvěšeny naše dresy s čísly a jmény.“

Byli uvedeni hned tři brankáři, co to značí podle tebe?

„Že se to zrovna hezky sešlo (smích).“

Jak vzpomínáš na Kiki Provázkovou, která byla také uvedena?

„Kiki beru jako kamarádku a fajn člověka, kterého vždycky ráda uvidím. Myslím si, že jsme si sedly i jako brankařská dvojice, kde fungovala zdravá podpora i rivalita. Pořád mě baví její dvouminutové vyloučení na staré chodovské hale, kdy místo nenápadného vytěsnění hráčky jí dala strom. Promiň Kiky (smích)."

Zápasů v aktivní kariéře za Chodov si ale oproti tvým kolegům a kolegyním tolik nepřidala. V základní části 62, v play off...

„Sakra, asi jsem míň důležitá, než jsem si myslela (smích). Ale asi to tak bude, hrála jsem ve více klubech a do Chodova jsem přestoupila na pár sezon po návratu ze Švédska.“

Máš nějakou příhodu spojenou s Chodovem během tvého chytání, na kterou nikdy nezapomeneš?

„Je jich hodně. Do Chodova jsem přestupovala kvůli lidem a zažili jsme si toho hodně.“

Zkusme to trošku rozvést. Stejně jako já jsi zažila třeba play down, jak vzpomínáš na tohle? 

„Vzpomínám na poslední zápas, který mi vůbec nesedl. Pamatuju si protrápenou hru se špatně postavenou standardkou na samém konci, kdy jsme vedly jenom o gól. Naštěstí soupeř netrefil bránu a vyhrály jsme.“

Play down obnáší velký tlak, hrozí pád z nejvyšší soutěže. Byly to pro tebe psychicky nejnáročnější zápasy?

„Nebyly. Na každý zápas jsem si přinášela nebo utvářela svůj vlastní pocit. Nejnáročnější zápasy byly ty, kde jsem nedokázala překlopit hlavu z módu, že je něco špatně. Takže nešlo o to, jaký je to zápas, ale jak je nastavená moje hlava.“

Narozdíl ode mně jsi nosila kapitánskou pásku, jaké to bylo?

„No, bylo to náročné ji nosit a musím uznat, že není moc praktické, když je kapitánem brankář. Ale rozhodně jsem ráda, že jsem jím byla.“

V čem to bylo nepraktické?

„Nebyla jsem na dosah trenérovi, ale ve své bráně. Kolikrát mě ani rozhodčí nemohli najít a vůbec je nenapadlo, že by mohla být kapitánkou brankářka (smích). A náročné proto, že kapitánova hlavní role, jak to cítím já, není ani tak o zápasu jako takovém, ale o naladění týmu na zápas, postarat se o atmosféru v šatně…“

Co Díra. Vždycky mě to zajímalo, tahle přezdívka tě nikdy netrápila?

„Nějak zvlášť mě to netrápilo, nebo si to už spíš nepamatuju (smích). Vůbec jsem si hlavně nemyslela, že ta přezdívka přežije jednu jedinou sezonu (smích).“

Ale přežila… 

„No, tak přežila všechny a už ji mám zažitou jako své florbalové jméno (smích).

Z jiného soudku. Jasno, že se chceš s Chodovem spojit i po ukončení kariéry, jsi měla hned?

„Ano, měla. Nechtěla jsem se od Chodova úplně odstřihnout. Věděla jsem, že můžu, umím a chci klubu pomoci, ale musela jsem si nastavit, kolik času jsem ochotná klubu věnovat. A ještě bych ráda upřesnila jednu věc.“

Povídej…

„Jenom chci upřesnit, že brankařskou karieru jsem ještě úplně neukončila, jenom jsem vyměnila kategorii. V současnosti jsem hrdý člen týmu P.CA Milada ve veteránech. Kluky tímto zdravím!“

Tvoje práce pro tým spočívá v čem, přesně?

„Svoji práci bych přirovnala k pozici asistentky. Mám na starost běžné organizační a administrativní věci kolem týmu. I kafe občas vařím (smích). A snažím se fungovat jako spojka mezi týmem a kanclem.“

S kloubením civilního života to jde jak?

„Je to časově náročný koníček, takže to není vždycky optimální. Ale nastavení s Lukym a Ondrou mám takové, abych to zvládala.“

Na co dalšího ti zbývá čas?

„Kromě florbalu na beachvolejbal a golf. Před asi čtyřmi lety jsem začala chodit na balet pro dospělé. Jinak ráda plánuju cesty a cestuju, jím a čtu. Covid mi teď hodil vidle jak do cestování, tak do zaměstnání. Po asi dvanácti letech v cestovním ruchu jsem změnila obor a v současnosti pracuji v procurementu.“

Byla jsi u všech úspěchů ženské složky, kterého si považuješ nejvíc?

„Pro mě jsou to dvě věci. Vůbec fakt, že Majkl dovolil ženskou složku přijmout pod svá křídla, a taky naši stříbrnou sezonu s prvním televizním zápasem ženské ligy. Všechny úspěchy, kde jsem byla jako hráčka, převyšují nedávné a větší úspěchy, kde jsem byla součástí realizačního týmu.“

Co jsi cítila po loňské sezoně, kde chyběl jeden gól, aby byla zlatá?

„Cítila jsem obrovskou hrdost na svůj tým, pocit dobře vykonané práce a takovou vnitřní pohodu.“

Letošní ambice týmu jsou opět nejvyšší, že?

„To je myslím úplně jasné.“

Na ženské MS bylo nominováno hned sedm hráček z Chodova, to je také výjimečný počin, souhlasíš?

„Je to skvělý! Dobře odvedená práce samotných holek, Lukyho a s podporou klubu v zádech. Holkám držím palce!“


Generální
partner

Partneři
klubu