„Chodov? Prestižní tým s velkými ambicemi. Působení zde je velká výzva,“ uvedl Adam Balatka v prvním prohlášení, ve kterém Chodov informoval příznivce o příchodu nové posily. S jednadvacetiletým forvardem, který v Superlize v dresu Liberce odehrál 80 zápasů (29+17), jsme slíbili přinést velký rozhovor. Tady je...

Vítej na Jižním Městě! Jak se tvůj přestup z Liberce udál? 

„V květnu se mi ozval trenér David Podhráský s nabídkou. Říkal, že si mě pamatuje z dřívějších let, že se mu vždy líbil můj styl hry. Poté jsme se párkrát sešli a probrali detaily a podmínky fungování v klubu. Zároveň jsem o situaci informoval vedení Liberce.“

Jak zareagovalo?

„Dohoda proběhla bez větších komplikací, za což jsem vděčný. Teď už je na vedení Chodova a Liberce, aby se dořešily detaily. To už jde mimo mě.“

Máš za sebou první setkání s novým týmem. Byl jsi na mítinku po konci sezony, odstartoval letní přípravu. Jak na tebe Chodov působí

„Skrz fungování klubu zatím dobře. Jak jsem už říkal, Chodov je podle mě velmi ambiciózní, to mám rád.“

Na oválu jsi prý zářil, zařadil ses k našim nejlépe fyzicky připraveným hráčům. Je kondice něco, na čem si zakládáš

„Rozhodně je to tak. Bez dobré kondice se podle mě člověk ve vrcholovém sportu neobejde. Zároveň je to něco, na čem každý vždy může makat sám, není to žádná věda. Na kondici pracuji vždy i individuálně, bez ohledu na to, jestli to tréninkový plán týmu vyžaduje.“

Očividně v tom nacházíš zálibu...

„Ano, baví mě to. Když vím, že se můžu spolehnout na svoji fyzičku, tak se mi i lépe hraje. Zaměřuji se pak pouze na florbalovou činnost.“

Na cos ses zaměřoval v posledních třech měsících? Liberec poslední utkání základní části odehrál 7. března...

„Věnoval jsem se zase trochu víc škole, ale zas tak úplně bez florbalky to období nebylo. Na konci sezony jsem byl zraněný, takže jsem doléčil kotník a rovnou se vrhl do individuální přípravy. Halu i posilovnu jsme měli plně k dispozici, tak jsem se průběžně udržoval. Během dubna jsme začali s Libercem letní přípravu. Součástí byl ovál, posilovna, klasické florbalové tréninky.“

Měnit kabinu, zajeté pořádky, je vždy náročné. Neměl jsi z toho trochu obavy?

„Samozřejmě měl, asi pořád trochu mám. Měnit kolektiv není nikdy jednoduché, navíc mi vždy nějakou dobu trvá, než se rozkoukám a rozmluvím.“

Kluci tě přijali hezky pevně věřím...

„Řekl bych, že ano. Zatím na mě celý kolektiv působí velice pozitivně. Vypadá to, že je zde dobrá parta lidí s velmi přátelskými vztahy. Asi ale nedokážu momentálně říct konkrétní jména, ke komu mám nejblíž. Předpokládám ale, že si budu rozumět především s kluky z podobné věkové skupiny. Přeci jen jsme proti sobě občas hráli a známe se alespoň od vidění.“

Hlavní trenér se nechal slyšet, že o tebe očekává hlavně góly. Přijímáš tuto výzvu?

„Doufám, že splním jeho očekávání. Je to pro mě velká motivace.“

Už s tebou trenérský štáb hovořil, na jakou roli a ke komu s tebou počítá?

„Zatím jsme o ničem podrobnějším nemluvili.“

Tak jinak trochu. Kdyby ses měl fanouškům představit jako florbalista, v čem vynikáš? Na co se můžou těšit?

„Do hry dávám vždy všechno, neumím nic vypustit. Řekl bych, že moje nejsilnější stránka je hra s míčkem na útočné polovině, hlavně okolo branky. Často se snažím zakončovat i z neideálních pozic a mám vždy chuť jít do branky. Jako poslední bych asi zmínil presink soupeře.“

Jak hodnotíš letošní sezonu? Liberec skončil bod před branami play off, to muselo být hodně bolestivé...

„Bohužel se nám stalo to stejné jako v předchozích letech. Dokázali jsme hrát skvělá utkání proti top týmům a vytěžit z nich i nějaké body. Na druhou stranu jsme nezvládli několik klíčových duelů se sousedními týmy v tabulce. To samozřejmě vždy zamrzí.“

Ty osobně jsi pobral za sedmnáct utkání sedm bodů (3+4)...

„Poslední sezona pro mě byla velmi špatná. Mé výkony rozhodně neodpovídaly tomu, na co jsem byl zvyklý. Ani tomu, co bych si představoval.“

Rok zpátky jsi udělal bodů dvojnásobek, že?

„Je to tak. Řekl bych, že předchozí rok se na mě ještě tolik neprojevil tréninkový deficit. Dále zde bylo pár dalších faktorů. Covid jsem u nás prodělal jako jeden z posledních, to už byla celková týmová karanténa u konce. Dvakrát mě zabrzdilo zranění kotníku. Do hodně utkání jsem tak nenastoupil, nebo je sledoval pouze z lavičky.“

Když jsme se bavili poprvé, zmínil jsi, že dojíždění z Prahy do Liberce bylo velmi náročné. V jakém režimu jsi fungoval?

“Poslední dva roky nebyly úplně ideální. Vzhledem k tomu, že studuji zdravotnický obor, tak jsem i v této době měl prezenční výuku. Pondělí až čtvrtek jsem trávil v Praze, z hlediska rozvrhu pro mě nebylo možné dojíždět na tréninky. Pracoval jsem maximálně individuálně na své kondici. Ve čtvrtek hned po škole jsem spěchal na autobus do Liberce. V Liberci jsem spěchal z autobusu na halu, tam se snažil podat nějaký výkon. Po tréninku jsem neměl vždy zajištěn odvoz do sousedního Jablonce, takže jsem se občas vracel poměrně pozdě. Většinou jsem pak v pátek brzo ráno vstával a jel autobusem do Prahy a pak zase rovnou na trénink.“

Z jiného soudku. V kabině Chodova se vždy tradovalo, že Liberec nám příliš nesvědčí, letošní domácí zápas a porážka 3:5 to krásně ilustruje. Věřili jste si na nás?

„Je to tak. Na Chodov jsme si vždy věřili. Řekl bych, že nám seděl jejich otevřený a útočný styl hry.“

Teď už jsi ale jeden z nás. S jakými ambicemi přicházíš?

„Osobně doufám v nějaký medailový úspěch týmu. To by pro mě byl určitě zážitek.“


Generální
partner

Partneři
klubu