Přes půl zápasu o bronz švýcarská gólmanka deptala české střelkyně. Tu předvedla zákroky maskou, tu úžasný tygří skok. Nakonec ale Svenja Schöni povolila... Inkasovala pětkrát, jeden gól padl do prázdné branky, Češky zvítězily 6:2. A v součtu pod rovnou polovinou zásahů se skvěl podpis Vanessy Rebeccy Keprtové, pozdější členky All Star Teamu. 18letá univerzálka odehrála skvělé MS juniorek a z Uppsaly si odvezla, stejně jako její čtyři chodovské kolegyně, kýženou medaili.

Kromě Keprtové skvělé jméno Chodovu i českému juniorskému florbalu udělaly ve Švédsku také Marie Havlíčková, Eliška Chudá, Kristýna Lechnerová a Eliška Trojánková. Děkujeme, gratulujeme ke skvělému úspěchu!

Tam kam sis bronzovou medaili pověsila?

„Ke všem ostatním, do takového mého koutku „slávy“ (smích).“

A jak vysoko ji ve své kariéře řadíš?

„To je jednoduché, řadím ji úplně nejvýše. Přeci jen je to medaile z MS, takové se jen těžko jiná vyrovná.“

Na Rookie Camp, kde jsi instruktorem, ji asi přivezeš ukázat, že?

„Určitě ji sebou vezmu. Hned po zápase mi i několik mých svěřenců psalo a gratulovalo. Takže si myslím, že to ocení. Přeci jen je to pro ně motivace.“

Je celý váš bronzový úspěch o to sladší, že šampionát juniorek byl několikrát odložen a hrozilo, že se vůbec neuskuteční?

„V jednu chvíli už jsem ani moc nevěřila, že to klapne. Situace ohledně pandemie nebyla vůbec příznivá a už to nebylo moc kam odkládat. Jsem velmi ráda, že jsme o něj s holkama nepřišly. Je to taková tečka a vrchol za nějakým tím ještě mládežnickým věkem. Rozhodně máme i mimo medaili spoustu skvělých zážitků a velmi jsme si to celé s týmem užili.“

Kolikrát tebe osobně během dlouhých příprav napadlo, že možná všechna dřina přijde vniveč?

„Jo, i takové myšlenky už párkrát byly, ale neřekla bych vyloženě vniveč. I kdyby se MS neuskutečnilo, pořád je tu normální liga. Ta dřina se vždycky vrátí.“

Četl jsem tvůj rozhovor pro Český florbal, místenku v All Star Teamu si nechtěla rozmazávat, přeceňovat. To cením, ale neříkej mi, že tě to nezahřálo...

„Samozřejmě to zahřálo. Je to asi takový sen každého dostat se do All Star na takové akci. Ale ze začátku jsem na toto ani nepomyslela. Snažila jsem se v každém zápase soustředit na sebe a pomoci týmu, jak nejvíce jsem uměla. Že jsem na turnaji svou hrou zaujala a dostala takové ocenění si opravdu velmi vážím.“

Spolu s tebou byla v nejlepší sestavě i brankářka Viktorie Karasová, další stará známá z Rookie Campu. Byla velkou oporou?

„Viky nás v těžkých zápasech několikrát dost podržela. Měly jsme v zádech jistotu a její místo v All Star bylo rozhodně zasloužené.“

Jak to tak bývá, juniorská MS bývají pod drobnohledem zahraničních klubů, naťuknul tě někdo

„Na hale na tohle nebyl ani moc čas i kvůli opatřením, ale zatím ne. Uvidíme, třeba časem.“

Utkání o bronz jsem viděl, dle mého soupeřkám zlomila vaz právě tvoje trefa v 53:56 na 4:2. Souhlasíš?

„Myslím si, že celý zápas jsme měly nad Švýcarkami navrch. Bohužel se nám nedařilo proměňovat moc šancí, proto bylo skóre dost vyrovnané a zbytečně je to drželo ve hře. Gól byl důležitý stejně jako všechny, odskočení na více než jednobrankový náskok jsme potřebovaly. Poté už soupeřkám nezbývalo tolik času a musely zariskovat. A toho jsme dokázaly skvěle využít a přidat další góly.“

Švýcarská brankářka na více než půlku duelu zamkla svou branku, nebyly jste z ní lehce v depresi? Měla tam neuvěřitelné zákroky…

„Ano, chytala výborně, ale šancí bylo dost. Stačilo věřit, že to tam padne. A nakonec také padlo…"

Pojďme ještě na tvou branku. Od tak útlé hráčky, jako jsi ty, to byla neskutečná rána, skoro od půlky do šibenice. Tvůj bratr, bývalý reprezentant Radim Křenek, musel mít radost, gratuloval ti?

„S bráchou jsem byla v kontaktu celé MS. Byl mou velkou oporou a podporou stejně jako zbytek rodiny a můj přítel. Mamka s taťkou dokonce mohli poslední zápas skupiny a play off sledovat přímo z tribuny. S bráchou jsem často volala a ano, hned po zápase mi gratuloval. Celé to sledoval.“

Trošku si mi ho připomněla. Učil tě střílet, dává ti nějaké rady?

„Dokud to covidová situace dovolila, chodila jsem s bráchou pilovat střelbu na halu. Ano, dává mi spoustu rad a někdy ze mě musí být dost na nervy, ale rozhodně mě to zvedlo.“

Jak jste vůbec bronz oslavily? Nějaká vtipná událost se udála?

„Slavili jsme společně s realizákem na hotelu. Proběhl nějaký přípitek a pak byla volná zábava. Hráli jsme i UNO a všichni jsme si to užili. Určitě by se něco našlo, ale to zůstane v týmu (smích).“

Chápu… Když se vrátíme do semifinále, porážka od Finek byla zasloužená, že?

„I když nerada, tak musím jedině souhlasit. Finky celý šampionát předváděly aktivní a atraktivní florbal, výhra ve finále to jedině potvrzuje.“

V čem vás konkrétně předčily?

„V tom zápase vlastně ve všem. Celkově se jim vydařil lépe. My byly ze začátku možná i nervózní. Chtěly jsme začít lépe, a ne jako zápas se Švédskem, ale po první třetině to vypadalo vlastně stejně. Na šance jsme se hrozně nadřely a ony velmi slušně bránily. V soubojích byly dříve a důraznější. I když jsme v druhé třetině tlačily stav, tak jsme nedokázaly srovnat a potom už to odehrály skvěle na balónku. I když je to hořká prohra a byly jsme jim vyrovnaným soupeřem, zasloužily si to.“

Nesvázalo vás trošku, že po skalpu Švédek vás řada lidí okamžitě začala pasovat na zlato?

„Nechci mluvit vyloženě za celý tým, ale já osobně si tohle vůbec nepouštěla do hlavy. To, že jsme dokázaly porazit Švédky, bylo skvělé. Věděly jsme, že dokážeme porazit i Finky, i na dřívějších akcích se nám to povedlo. Bohužel každý zápas je jiný a tenhle více sedl jim. I když jsme tajně pomýšlely na finále, tohle v tom roli určitě nehrálo.“

Skalp Tre Kronor, vůbec první ve vaší kategorii, je nezapomenutelná událost, že?

„Je to jedna z událostí, na kterou asi nikdo z týmu nezapomene. Bránu do finále jsme sice neprolomily, ale to, že jsme porazily Švédky, nám už nikdo nevezme.“

Setkaly jste se se všemi tým z TOP 3, je titul ve správných rukou? Finky ve finále udolaly Švédsko po prodloužení...

„Podle mě je určitě ve správných rukou.“

Když to trošku zobecním, jaká byla na MS atmosféra? Tribuny zely prázdnotou…

„Jelikož do haly mohlo jen 300 lidí, tak to bylo trochu smutnější, ale na páteční zápas se Švédskem dorazilo dost z našich rodičů i dost Švédů. Od toho zápasu to bylo skvělé. Rodiče byli úžasní a hnali nás dopředu.“

Covid opatření byla přísná?

„Nic hrozného asi, jak je to teď zvykem. Od závěrečného soustředění v Čeladné jsme byly v bublině. Po příletu do Švédska jsme měly pořád respirátor či roušku. Všude na hotelu krom pokojů a na jídle. Cestou v buse na halu i při vstupu do haly jsme je musely mít také. Z šatny na plochu na rozcvičku a z rozcvičky do šatny také. Až na nástup jsme chodily bez ní. Fyzio je museli mít i na střídačce. A krom hotelu jsme chodili maximálně ven na procházky, abychom se nepotkávali s moc lidmi.“

To zní náročně, co bylo pro tebe osobně nejtěžší?

„Já to osobně ani nijak nepociťovala, jsem už zvyklá.“

Prožila jsi fantastickou sezonu, stříbro s Chodovem, bronz z MS, mohla být lepší ještě?

„Tak lepší… To jde asi vždycky, ale jsem spokojená.“

Jak budeš hledat motivaci do dalšího ročníku?

„Tu asi nemusím hledat nijak dlouho. Ze SFF mám stříbro a myslím si, že všechny na Chodově budeme hladové po zlatu a uděláme pro to maximum. Teď jsem ofiko vyrostla z juniorek, takže nějaká motivace se postupně dostat i do kádru ženské reprezentace také je.“

Kdy se připojíš k Chodovu? 

„Velmi brzy. Jelikož už v sobotu startuje liga tak mě čeká už ve středu nebo nejpozději ve čtvrtek trénink.“ 


Generální
partner

Partneři
klubu