LEGENDY | Florbal Chodov v letošní sezoně slaví 30 let od svého vzniku. Výjimečnou klubovou historii, obnášející kruté roky v suterénu nejvyšší soutěže i euforie po zisku mistrovských titulů, formovaly výjimečné osobnosti. Některé už své místo v Klubu chodovských legend mají, jiné na své uvedení stále čekají. Jiné možná ani neznáte… Vytvořili jsme dotazník, který postupně klíčoví hráči naší historie zodpoví. Bez nich by náš klub nikdy současné slávy nedosáhl. Po Marcelu PudichoviMichalu SchwanoviJiřím ProsoviPetru Šochmanovi odpovídal Daniel Jonáš.

Daniel Jonáš je rekordmanem v počtu odehraných sezón v dresu Chodova. Zasáhl hned do 23 ligových ročníků. Prvních 8 odehrál v za Chodov v nejvyšší soutěži a dalších 15 let poté nastupoval v nižších soutěžích v dresu chodovské rezervy. V dresu s chodovským znakem tak odehrál více než 500 soutěžních zápasů. Daniel Jonáš byl také florbalovým obojživelníkem. Zatímco v pozdějších letech ho fanoušci mohli vídat v poli, tak v úplných začátcích patřil k elitním českým brankářům. A právě jako strážce branky zanechal svou stopu i v reprezentaci. Byť odchytal pouze jediný zápas, ve kterém si mimochodem připsal i asistenci, tak se může pyšnit tím, že byl účastníkem vůbec prvního MS ve florbale roce 1996.

Čemu se teď věnuji

„Už přes 20 let pracuji ve firmě, která je výhradním dovozcem sportovního zboží ze zahraničí (lyže, kola, atd.) Práce mě stále neuvěřitelně naplňuje, protože od malička jsem byl ke sportu hodně veden a zkusil více sportů na relativně slušné úrovni. Házena, lyžovaní, florbal… Velmi často trávím čas na horách, které opravdu miluju. Obě mé děti závodně lyžují. Občas jezdím do Rakouska pracovně, tak se toho snažím využít a vzít Kubíka a Terku s sebou a společně potrénovat.

Myslím, že už to budou skoro čtyři roky, co se téměř rozpadla naše super parta v chodovském béčku, kde jsem to po ukončení kariéry v A-týmu měl hodně rád a dost let tam ještě působil. Byla tam sranda na hřišti i mimo něj.

Vnitřně jsem si řekl, že úplně končit ještě nechci, i když si to myslím rodina docela přála (smích). Zároveň mě delší dobu přemlouval kamarád Jirka Pros, šéf říčanského florbalu, jestli bych nechtěl zkusit přijít na pár tréninků a potom se uvidí. Tak se tam stále zmítám s o generaci mladšími hráči a musím přiznat, že mě to stále ještě těší. Před 25 lety jsem hrál s Jirkou Prosem a teď hraji v jedné lajně s jeho synem Matym. Několikrát jsem dostal otázku, jak dlouho chci ještě hrát, a já ze srandy odpovídám, že bych si ještě rád zahrál v jednom dresu se synem Kubíkem, co hraje v Říčanech za elévy (smích).“

Jak často sleduji zápasy Chodova

„Chodov sleduji pravidelně minimálně na onlinu, ale když mám čas, tak i na TvCom nebo ČT sport. V hledišti jsem cca. dva roky nebyl, ale letos se s Kubíkem na nějaké derby určitě už půjdeme podívat.“

Co jsem dělal 17. dubna 2016, kdy Chodov získal svůj premiérový mužský titul

„Tak to si pamatuji naprosto přesně (smích). Byl jsem v té době v rakouském Söldenu na testování lyží a cestou zpět neustále sledoval finále na onlinu. A musím říct, že jsem to v autě hodně prožíval a klukům titul děsně přál. V autě se zasekl přenos a posledních cca. pět minut jsem netušil, co se děje. Tak jsem hned volal Kájímu Myšákovi a vzpomínám si, že to na konci byla velká euforie i přesto, že jsem byl 500 km od O2 areny.“

Kdo je pro mě největším Chodovákem historie

„Tady to asi musím rozdělit na více let. Úplně největším Chodovákem je pro mě jednoznačně Majkl. Co dokázal vybudovat z ničeho, je neuvěřitelný a před 25 lety bych si na to nevsadil ani korunu.

Potom musím zmínit svého bratra Radka, který jako hrající trenér absolutně nesnášel prohry. Vždy nás dokázal patřičně vyhecoval na každý zápas, i když občas jsme herně byli horší než soupeř, tak se fakt makalo… Zejména když později přišla výborná dvojka Hary-Beny. V další generaci to byl Bari, který chytal famózně, a navíc mi i lidsky hodně sednul a syn Kuba na něj o přestávce vždycky moc rád střílel. A to mu bylo tak maximálně pět let (smích). Nebyl problém, když jsem mu jako kapitán béčka zavolal, jestli by nepřišel na náš zápas, vždy když jen trochu mohl, tak velmi rád přišel, což se rozhodně o všech plejerech v té době říct nedalo…

Nemůžu nezmínit Matese Jendrišáka, protože podle mě lepší komplexní hráč nikdy na Chodově nebyl. Dokonce si myslím, že je to nejlepší český hráč vůbec. Jeho kariéru stále sleduji a hodně mu přeji úspěch, i když momentálně působí v zahraničí.“

Nejsilnější zážitek během působení na Chodově

„Tak to už je ovšem slušnej pravěk (smích). V sezoně 96/97 to byly dva zápasy. Nejdříve v Havlíčkově Brodě, kde jsme museli vyhrát, abychom tenkrát vůbec postoupili do bojů o medaile, které jsme všichni strašně chtěli. Play off tehdy hrály pouze první čtyři týmy. Prohrávali jsme 2:0 a zápas v závěru famózně otočili. Cesta zpět byla hodně veselá, zastavovalo se na každé pumpě patřičně dodržovat pitný režim (smích). A v zápase o bronz jsme porazili FBC Ostravu 5:3 a i tuto cestu zpět si stále pamatuji jako hodně povedenou a veselou.

Sezona 97/98 to byl opět zápas o bronz, kde jsme porazili vítěze základní časti Spartu až v prodloužení. Vůbec tato sezona byla velmi povedená, škoda jen, že jsme Tatran neporazili v semifinále, protože ta série byla dost vyrovnaná a Tatran jsem prvně viděl neuvěřitelně nervózní. Výsledky byly 3:4, 7:3 a rozhodující zapas bohužel 3:4. Škoda…“

Pláč kvůli Chodovu

„Už to tady někdo zmínil přede mnou… Byl to smutek i pláč, když jsem se dozvěděl, že tragicky zahynul Honza Civín, kterého jsem dobře znal, i když byl o dost mladší. Ale na tréninku byl děsně snaživej a přátelskej. Teď mě slza ukápla nedávno, když jsem se dozvěděl o neštěstí, které se stalo Michalovi Rebrovi.“

Přečtěte si odpovědi elitního střelce Petra Šochmana

Kdo ze současného kádru mi imponuje a proč?

„Ještě loni jsem tam osobně znal asi už posledního hráče Ondru „Mikyho“ Mikeše a ten se mi líbil svým velkým přehledem a velmi dobrou střelou. Zároveň nevypustil žádný souboj, navíc byl velmi dobře fyzicky připraven jako málokdo v Superlize, prostě „profík“.

V nynějším kádru to je věkem ještě junior Petr Majer, oceňuji jeho přehled, je velmi často neuvěřitelnej. Pokud ho Chodov udrží, tak v něm vidím velký příslib do budoucnosti.“

Nejlepší zápas v chodovském dresu

„Asi bych se znovu vrátil k zápasu o bronz se Spartou, výhra v prodloužení 5:4, kde mám pocit, že jsme nebyli lepší, ale děsně jsme všichni na hřišti chtěli placku a jezdili až po „prdeli“… Potom si ještě vybavím zápas ve druhé lize v Kadani, kde se našemu útoku Šimek-Hýsek-Jonáš docela dařilo a já měl tuším 4+4, ale to už je opravdu dávná historie (smích).“

Co chybí současnému týmu, aby se vrátil na výsluní

„Nerad bych Dejvovi fušoval do řemesla. Myslím, že sám moc dobře ví, co je potřeba…Taky nemám rád, když mě někdo kecá do lyžovaní mých dětí (smích). Pevně věřím, že se ještě nějakého Superfinále dočkáme… Jestli to bude už letos nebo v příštích letech ukáže až čas, ale Chodov si Superfinále ještě určitě zahraje.“

Pár slov k prezidentu Michalu Bauerovi

„Majkla znám opravdu už hodně dlouho, dokonce jsem asi čtyři roky pracoval ve firmě, kterou spoluvlastnil. Děsně si ho vážím jako člověka, je to fakt velkej borec, co všechno dokázal vybudovat a teď nemyslím jen na Chodově. Obecně byl vždy velmi pracovitý, férový, vtipný a skromný zároveň. Jednou za rok spolu zajdeme na golf a i tam se hodně zlepšil (smích).

Zážitků mám s Majklem víc i mimo florbal, ale když to má byt spíše o florbalu, tak asi tento: Večírek po zápase v Jihlavě v nějaký místní „knajpě“ měli pouze pivo Ježek. Žádné víno, drinky… Co vím, tak Majkl moc pivo nikdy nepil, ale tady mu asi nic jiného nezbývalo, tak dal pár kousku a v pozdějších večerních hodinách jako můj spoluhráč v kulečníku spadnul pod stůl a hru jsme pro jeho momentální indispozici museli ukončit a ještě dlouho to potom poslouchali (smích).“


Generální
partner

Partneři
klubu