„Poslední výhoz“ Jana Baráka vyšel na výbornou. Muži v neděli v prvním utkání nové sezony přestříleli nováčka Superligy Hattrick Brno 13:5 a Bari si na začátku duelu odchytal posledních a symbolických 90 vteřin za Chodov.

Vedení klubu k loučení se svou dlouholetou brankářskou oporou přistoupilo velkolepě. Nástup hráčů na zápas a představení kádru pro sezonu 2019/20 doprovázela světelná show, o atmosféru v hale se po celá utkání staral DJ Aleš Matoušek. Do prodeje šla speciálního trika s Bariho podobiznou i památeční plakáty, po utkání proběhla autogramiáda a prezident klubu Michal Bauer předal Honzovi dres symbolizující 325 startů za chodovské áčko.

Další už dvoumetrový gólman nepřidá, na Chodově bude po 15 letech v brance pokračovat v manažerské roli.

Co jsi měl v hlavě, když si věděl, že jdeš naposledy do chodovské branky?
"Spoluhráči by řekli, že duto, tak jako vždy. (smích) Ale vážně, těšil jsem se moc. Dost lidí mi vyčinilo, že neviděli slzy, to je pravda, ořval jsem vypadnutí s Boleslaví v semifinále, tam mi došlo, že je definitivní konec. Vevnitř se to trochu mlelo i teď, ale spíš jsem byl tak jako na obláčku."

Sledoval jsi lidi na tribuně? Dost jich mělo trička s tvou podobiznou.
"Když jsem se o tom dozvěděl, bál jsem, že všechny kusy bude muset skoupit táta s Magdou, aby to nebylo dotrapna, že se nic neprodalo. Ale dle posledních zpráv oba brali jen po dvou kusech, takže nějaké museli získat i další fanoušci, takže super."

Jak sis těch 90 vteřin a vlastně i zbytek zápasu užil?
"Především jsem rád, že jsem na dresu nenosil jedničku nebo dvojku, to by byla jinačí rychlovka, prožitek čistá nula. Takhle to bylo tak akorát, Hattrick měl dva náznaky nějakých mikro šancí, do první jsem přijel o vteřinu pozdě, do té druhé o tři, takže byl asi nejvyšší čas jít z kasy. Bůhví, jak by to šlo dál. (smích)"

A zbytek zápasu?
"Taková moje klasika, stání na lavičce, hodně řvaní a povzbuzování mým druhým hlasem, několik napití z cizích lahví. Hlavně že jsme to vyhráli, první třetina byla všelijaká, kulantně řečeno, pak už se to blížilo představám o naší hře a já jsem mohl jen v klidu sedět a koukat po lidech."

Hattrick nastřílel rychle čtyři branky, nebál ses v tu chvíli, že budeš muset zpátky na hřiště?
"Vůbec ne. Za A jsem byl dost koženej, v hale bylo vedro a já si už během rozpinku říkal, že místo jednoho pátečního tréninku jsem mohl dát alespoň dva, abych se do toho trošku dostal. Přeci jen je to Superliga že. (smích) A za B, Míša Rebro je mazák, takových zápasů už jistě zažil spoustu, první třetina o ničem nerozhoduje."

Potěšila tě návštěva?
"Hodně, vedení klubu možná čekalo o něco vyšší konečné numero, ale já na tribuně viděl spoustu pro mě důležitých obličejů. Tátu se ségrou, Magdu, bývalé spoluhráče Waltyho s Fidžim a další kluky, výpravu z Kostelce, Marcel Pudich s rodinou jeli kvůli tomu matchi na otočku z Českých Budějovic, Běhavka z Litvínova. Masakr. A takovýchto to mikropříběhů tam byla spousta. Jen mě mrzelo, že jsem se všema nemohl pokecat, prohodit pár slov, na konci jsem měl autogramiádku a navzdory tomu, že mám celkem jednoduchý podpis, to zabralo dost času."

Co byl nejsilnější moment?
"Nástup do ztemnělé haly byl fajn, ale jednoznačně speach na konci. Když mi Majkl předával slovo, měl jsem vizi, že bych udělal tleskačku ála fotbaloví fanoušci Islandu. Velký oči…(smích) Pak jsem totiž dost zjihnul a nakonec jsem byl rád, že jsem ze sebe vysoukal alespoň pár vět. Lidi na tribunách vstali a začali tleskat, stejně tak kluci v týmu. Tam jsem měl k slzám nejblíž.“

Chceš něco někomu vzkázat?
„Jistě, to já rád. Chci poděkovat všem, že mi tohle umožnili zažít! Zejména pak Dejvovi a Kájímu, kteří s tím měli moře práce." 


Generální
partner

Partneři
klubu