Ve druhém díle povídání se sportovním manažerem Chodova Ondřejem Neumanem zabrousíme do historie. Nedávné, ale stále sakra bolestivé. Ve středu 11. března skončila prohrou v rozhodujícím pátém zápase osmifinále play off "jeho" juniorům sezona. Druhý nejlepší tým základní části nestačil na kvalifikanta z Kladna, to vše ještě před přerušením všech florbalových soutěží kvůli pandemii koronaviru. Deprese, tohle se věru nečekalo...

Jaké byly příčiny? Čím to, že je Petr Majer tak výjimečný? V kom dalším z juniorské soupisky třímá obrovský potenciál? A proč se nedaří naplnit ambiciózní vize projektu "Patroni", v rámci kterého by měli elitní hráči a hráčky servisovat mladé talenty Chodova? To vše a mnohem více najdete v obsáhlém rozhovoru.

Mám za sebou několik povídání s tvými svěřenci z juniorky. Všechna měla společný jmenovatel - překvapivě brzké vypadnutí z play off. S odstupem času mě zajímá pohled hlavního trenéra na tento neúspěch, co mi k tomu povíš?
"Tvrdý direkt! Strašně těžké to hodnotit nějak stručně – sešlo se toho tolik. Já jako člověk, který absolutně odmítá náhodu, mám dnes v sobě tisíc a jednu mikro příčinu či souvislost, které vyústily v tento výbuch."

Tak jen do toho, prostor máme.
"Kdybych měl být opravdu stručný, řeknu, že to byl absolutně největší kolaps v mé trenérské kariéře mládeže. Beru-li elitní juniory stále jako mládežnický tým. Nutný impuls k zamyšlení a přehodnocení mnoha věcí a popravdě, díky COVID situaci, i vysvobození a možný odrazový můstek k nápravě. Ale hořkost zůstane nadlouho, protože pro mě osobně se tady psal silný příběh, který dostal černou tečku."

Jaké chyby se tedy udály?
"Osobně jsem vedl tým v sezoně jinak, než jsme zvyklý, a nyní vím, že to byla chyba. Uzpůsobil jsem si režim k práci manažera a narodila se nám Eliška. Tyhle dvě změny mě provázely celou sezonu, a byť jsem to často nevnímal jako problém, zpětně vidím, že jsem si v roce tolika změn nedokázal nastavit režim s týmem správně. To bych změnil celé."

Základní část ale mojí optikou byla geniální, skončili jsme druzí za Tatranem, což bylo nejlepší umístění v juniorské historii. Co se přihodilo v nadstavbě?
"Základní část přinesla dobré výsledky, ale také varovné signály (Ústí, Brno), z nichž jsme se sice vždy odrazili, ale nevnímali je dost silně. Chybou pro play-off pak bylo špatné nastavení celkových cílů vs. postupných kroků. Tato chyba nás stála postup již tehdy v mé extraligové sezoně mužů přes Otrokovice a nyní jsem jí vědomě zopakoval a přesvědčil sám sebe, že tu cestu tentokrát najdu. A to byla chyba."

Moc nechápu tu paralelu. Zkus být prosím ještě více konkrétní, vysvětli mi to jak malému děcku.
„Je čistě osobní, pocit a zkušenost. Zažil jsem sezonu 2013/14, kdy jsem si společně s kolegou a kamarádem Dejvem Podhráským odbyl premiéru v mužské Extralize. Ta nabídka pro mě v tu dobu nešla odmítnout, chtělo to mé ego i ambicióznost a nezkušenost. I tehdy jsem šel po pár letech poměrně velkého přesycení z Extraligy žen rovnými nohama do velké a těžké výzvy, a byť jsem se cítil dost unavený, tahle výzva se neodmítala. Průběh sezony, samozřejmě z mnoha důvodů a příčin, přičemž zdaleka ne všechny jsme tehdy s Dejvem mohli ovlivnit, byl podobný té mé letošní juniorské. Několik „facek“ v základní části, přesto solidní třetí místo, kvalita na naší straně a tehdy osudová volba Otrokovic. Můj zpětný pohled je, že jsme sami sebe viděli v semifinálové řeži s Boleslaví o postup do Superfinále. Místo toho na nás vletěli hladoví vlci, k tomu pár zásadních zranění (včetně tvého) a bylo po všem. Také jsme předvedli pár heroických obratů, ale pro Otrokovice to byl vrchol roku, pro nás to měl být dílčí krok. Tehdy i nyní to dopadlo stejně, jen letos to bylo v juniorech a katem bylo Kladno.“

Kladno jako soupeř nás tedy ničím nepřekvapilo. Problém byl v nás?
„Problém byl jednoznačně v nás a našem nastavení. Ani procentem nesnižuji připravenost Kladna – trenéři i hráči podali fantastický výkon v přípravě, naladění i výkonech. I když je to mnoho let, nějaké vazby zbyly a Kladno mi není lhostejné. Byť to pro mě bylo bolavé, musím smeknout a pogratulovat klukům a zejména Honzovi se Standou (trenéři Kladna), které znám jako dobré spoluhráče a kamarády a respektuji je i jako skvělé trenéry. Generaci kolem Matyho Bachmaiera postavili skvělou a těží z ní maximum! My jsme si cíle nastavili o několik kroků dál, a jak jsem zmínil výše příměr k té mé sezoně u mužů, letos to bylo v mnoha věcech opravdu pro mě podobné. Klíčoví hráči se nepotkali s dobrou formou – velká tíha ležela na Majákovi, pro kterého bylo těžké se s tím srovnat, a soupeř mu vše extrémně ztížil. Ohromné množství chyb dělali nejzkušenější hráči, kteří měli být lídry a v neposlední řadě přišla i zranění a nemoci, které si vybrali svou daň.“

Takže, co si z toho vezmeš?
"Měli jsme být pokornější, připravit tým lépe a u mnoha hráčů být tvrdší. Play off juniorů je mnohem rychlejší, jsou to minisérie, systém je stupidní, koncentrace musí být okamžitá. My jsme v hlavách play off prakticky nezačali a už jsme z něj stihli vypadnout. Zbyde tvrdá zkušenost a velké poučení.“

Budeš v příští sezoně u juniorů pokračovat?
"Má to několik rovin. V osobní rovině je to „moje parta“ a ty kluky a rodiče kolem této generace mám moc rád. Věřil jsem, že je „vypravím“ do dospělosti a dovedu na konec juniorské kariéry, to je jeden pohled. Popravdě, nebýt zmíněného konce, tak to bylo vše jasné a přesně tak bychom jeli dále. Ale nestalo se."

A ten druhý?
"Druhý pohled je to, že to stále může nastat a já se určitě od juniorů zcela nevytratím, protože jako sport manažer jsem zodpovědný za skladbu realizačního týmu a ten musí být skvělý. Pokud budu cítit, že to tak může být s mou osobou, budu tam figurovat. A třetí pohled je aktuální realita – ta sezona ukázala, že tým potřebuje jiný pohled a impuls a já už sám pro sebe, jako trenér pro manažera, nejsem primární volbou. Tato výjimečná generace hráčů zaslouží TOP vedení a realizační tým a já mám jasnou představu, jak by měl vypadat."

Pokračuj, to mě zajímá.
"Vím přesně, kteří lidé k tomu týmu nyní patří. Až se mi podaří ta představa naplnit s realitou florbalu u nás, uděláme to tak. Pak budeme znovu úspěšní."

Konkrétní jména a jejich případné posty v realizačním týmu z tebe nedostanu?
„Ještě si všichni musíte chvíli počkat. Mohu prozradit, že je již hotovo a jsme nadšený z cesty, kterou nyní půjdeme. Ale nejprve s ní seznámíme tým a pak půjde vše ven.“

Už jsi zmínil Petra Majera. Čím je podle tebe tak výjimečný?
"Petra by šlo hodnotit mnoha skvělými přívlastky. Já vyberu to, že je mimořádně pracovitý, přemýšlivý, ambiciózní a současně pokorný hráč, který se chce stále učit a zlepšovat. Co zatím ale není vidět, a já jsem o tom přesvědčen, je to, že on bude obrovská osobnost s výjimečnou aurou, kterou ovlivní dění kolem sebe a udělá své prostředí i spoluhráče lepšími. Ten osobnostní růst a mentální nastavení z něj učiní v budoucnu superstar, protože o jeho sportovním talentu a schopnostech není pochyb."

Krásná slova, kdo další tě v ročníku příjemně překvapil?
"Nechci používat klišé typu „nevyzdvihovat jednotlivce“. Současně ať nyní budu mluvit o komkoli, stále bude platit, že nad každým jménem je celý tým, který společně s těmi o nichž nyní nemluvíme tvoří! Každý to musí cítit, jinak tu nemá místo! Tak nyní vyberu pár dravců, kteří prokázali potenciál a zároveň dle mého soudu mají i svá místa zranitelnosti, která je brzdí. Kdybych tedy měl vybrat několik hráčů, kteří by měli dále rozvíjet svůj potenciál v juniorce a tvořit její kvalitu, tak mě napadá několik jmen a skupin. Tou první jsou hráči, kteří měli sezonu lehce na houpačce a dle mého mají na to, aby předváděli ještě lepší florbal, ale občas jim chyběla koncentrace, vůle či určitá zarputilost a drajv. Mezi ty řadím třeba Matěje Dudu, Álu Weignera či Matěje Koláře. Už teď jsou stálice, a pokud stabilizují výkonnost v celé sezoně, dokážou velké věci."

Dobře, co ti další?
"Samostatnou kapitolou jsou kluci, kteří měli dobrou sezonu a souhrou věcí (jejich výkonů, míst v kádru, postů atd.) si vysloužili pozvánku do přípravy s „A“ týmem mužů. Pokud to Kuba Duffek či David Horký vezmou za správný konec, budou příští rok juniorskými tahouny a rozdílovými hráči."

Tuto dvojici registruji, už několik týdnů dřou s áčkem. Řekni mi k nim, prosím, další zajímavosti.
"V Duffym roste nejlepší univerzál v jeho ročníku v republice a v Dervišovi obránce pro mužskou Superligu a mezinárodní florbal. Ale oba musí makat a hlavně zůstat nohama na zemi. Pokud tam nebude pokora a poctivost, budou mít naopak problémy. Ale věřím, že si to uvědomují. Stejný příběh o rok později čeká Lukáše Kafku, který bude příští rok také nadstandardním hráčem juniorů. Všichni jen musí jít postupně, po trochách přibírat zkušenosti a kontakt s mužským florbalem a nikam nespěchat! Nejde o to, být tam rychle, ale být tam dlouho!"

Ještě někoho chceš vypíchnout?
"Z jednotlivců zmíním ještě tři jména. Mára Šmíd možná často podceňovaný, ale přínosem v kabině i na hřišti rostoucí v silnou osobnost, jen musí být zdravý a připravený na zátěž vrcholového florbalu. Druhým jménem je Matěj Jambor, u něhož mám o vrcholové budoucnosti jasno a jsem přesvědčen, že jeho zranění a absence v závěru sezony nás oslabila extrémně a dost možná přispěla k výpadku s Kladnem. Protože nám tento typ chyběl citelně. Posledním, ale pro mě osobně hráčem s dlouhodobě silným příběhem je Tom Josefovič. Tenhle kluk tady už cca osm let a pracuje tak tvrdě a intenzivně jako málokdo. I když to není ten „do očí bijící“ typ vévodící statistikám, já mu ohromně věřím. Je to týmové dynamo, které jede pořád na 110 a více procent a jako trenér vím, že je to jeden z nejcennějších hráčů pro jakýkoli tým."

V čem přesně tkví jeho kvality?
"Na zádech hráčů, jako je Tom, rostou hvězdy, rodí se úspěch a jsou prakticky nenahraditelní. Nepřivedete je skautingem, protože ty vlastnosti se nedají poznat na dálku ani dle statistik. V klubu najdete a pomůžete růst tak jednomu hráči tohoto typu z 50-ti a vyplatí se to, protože může být základním kamenem TOP sestavy mnoho let. Věřím, že se Tomáš v tomto směru brzy zařadí za výjimečně pracovité a důležité ikony klubu jakými byl Petr Pražák nebo je Ondra Mikeš. Tam bude jeho síla a budoucnost."

Zpátky k Majerovi. Asi má na to, aby Superligu hrál už letos, že? Nemůže mu to ale uškodit?
"Má na to 100%, on už to dokázal letos. Je to výjimečně nadaný hráč s instinktem zabijáka. Má specifický útočný styl, který se těžko brání. První celá sezona v mužích mu pomůže srovnat se kondičně i mentálně na dospělý florbal.“

A rizika?
„Nesmí se bát výpadků formy, které mladé hráče provází. Až si toto vše sedne, brzy se v kádru usadí pevně a nastoupí nová generace, kterou on svými výkony postupně potáhne."

Obraťme list. Rozjeli jsme projekt „nových Patronů“, mladí hráči a hráčky dostali k ruce zkušené borce z elitních týmů. Padlo to na úrodnou půdu?
"Jsem známý náročností na sebe, své okolí, stejně tak na naši organizaci. Moc servítek si neberu, proto řeknu, že projekt nefunguje. Zvorali jsme to v mnoha směrech a musíme to zlepšit. Klíčové a pro mě smutné poznání je, že tu nemáme, až na výjimky, dobře nastavené elitní hráče a hráčky, kteří by takovým projektům šli sami naproti."

Asi vím, kam míříš, ale zkusím je hájit. Musíme brát také v potaz jejich časové možnosti. Připravit sám sebe zabere extra porci energie, která mnohdy na servisování mladých talentů už jednoduše nezbývá.
"Ano, to chápu. Vím, že náročnost TOP soutěží se zvýšila, ale doba, kdy ikony jako Ondrušek, Pražan, Tožičková, Dvořáková a další v klubu běžně pomáhali, trénovali děti, inspirovali je a celkově tak propojili klub s „A“ týmy jsou bohužel zatím pryč."

To není dobrá vizitka.
"Budu hodně tvrdý, ale řeknu, že se proto nelze divit prázdné hale na Extraligách! Hráči a hráčky mnoho chtějí, Chodov to dává, ale oni musí také více vracet! To je fakt, který, pokud jej budeme ignorovat, se nám bude opakovaně a nepříjemně vracet. V tomto směru se máme co učit, vrátit se trochu ke kořenům a být k sobě náročnější!"

Co tedy musíme zlepšit?
"Úskalí projektu jsou jasná – čas, energie a chuť hráčů a hráček – to je zásadní a respektuji to. Pak je tu ale to věčné povídání o „profi přístupu a nastavení“ a v tomto vidím problém, neochotu a ze strany nás (klubu a vedení) určitou měkkost a obavy vyžadovat od lidí, jimž stále vylepšujeme podmínky, aby nám opravdu také pomohli. Samotné hraní nestačí – pořád opravdu nejsme NHL, hráči a hráčky negenerují příjmy ze vstupného, prodeje dresů či marketingu. Jedinou opravdovou hodnotou je budování klubu, komunity a nových generací. Pokračovat v té práci musíme a musíme ji zlepšit, protože záměr projektů tohoto typu je jednoznačně správný!"

Tím profi nastavením myslíš konkrétně co?
"Smlouvy, vzájemné garance a poctivé chování. Pak se situace z posledních let stabilizuje a lehce obrátí. My budeme generovat více TOP hráčů a hráček pro extraligy a nebudeme je muset hledat na přestupovém trhu."

Mojí optikou přechod junioři/muži a juniorky/ženy, ale pohledem na soupisky, kde je spousta mladých jmen, funguje dobře, nebo se pletu?
"Těžká otázka. Ale ano, zde funguje dobře, ale také máme hodně práce před sebou. To pozitivní je, že máme silnou strukturu mládeže a nyní pracujeme na revolučních věcech, jako např. koncept pro hráče/hráčky U23. To nám bude generovat stále kvalitnější a početnější výběr pro „elitní týmy“. Pak je na nás jako managementu a realizačních týmech, abychom těm hráčům a hráčkám dali šanci, prostor a zároveň vše dobře nadávkovali."

Rozviň mi ještě prosím na závěr ten koncept U23.
„Je to myšlenka, která nám s Dejvem v hlavě klíčila už od naší stáže ve Švédsku. Český florbal nemá nijak zvládnutou práci s hráči končícími v juniorech. Není pro ně soutěž, debata nad změnami té juniorské je bezvýsledná a soutěž je dále przněna. Postupně je likvidována kvalita a jsem přesvědčen, že na to Český Florbal může dojet. Zbyde mu touto cestou jen nejlepší juniorská soutěž na světě, ale bude to bohužel Superliga mužů. Pokud se o sebe nepostarají samotné kluby, mnoho dobrých hráčů ztratíme a nikdy se nedostanou do ideálního věku, průměr mužských lig se zastaví či sníží na 20-21 let. My jsme s Dejvem hledali jen cestu, jak tu díru na trhu a ve vlastní struktuře zacelit. Jakmile jsme našli příležitost v intenzivním propojení tří klubů se třemi nejvyššími soutěžemi (Superliga Chodov, 1.liga Start98 a NFL Traverza) věděli jsme, že to je cesta. Hráči v 19-ti letech končící v juniorech až na výjimky nemají šanci přejít rovnou do Superligy mužů – někomu zabrání výkonnost či zkušenosti a někomu třeba také to, že je prostě kádr nabitý hvězdami či se naopak on sám většinou kvůli maturitě či prvního roku na VŠ nemůže do toho opřít jak je třeba a místo si vybojovat. Všechny tyhle problémy mají za následek, že z ročně cca 8 až 10-ti velmi dobrých hráčů z juniorů jdou dále cca 1-2 nejlepší a zbytek se postupně vytratí. My jsme zavedli cestu, kdy v dalších klubech a ligách máme hráče pod dohledem, dáme jim defakto nadstavbovou kategorii U23 a další 2-3 roky vývoje. Nyní tedy naopak z těch 10 hráčů ročně pokračuje 7-8, což je paráda! Klub a tým nemusí shánět nějaké „zbytky“ či vysloužilé žoldáky na přebraném hráčském trhu a naopak pracuje s kovanými odchovanci, kteří leckdy osm a více let rostli poctivě pro vrcholový florbal, makají a jen potřebují dozrát. Potenciál stále mají a jsem přesvědčen, že nejeden z nich nám tu investici vrátí i s úroky. Bude to jedna z našich největších konkurenčních výhod a budeme díky ní velice úspěšní.“


Generální
partner

Partneři
klubu