Kdo sledoval zatím proběhnuté přestupové rošády, musel zaznamenat, že letos skrz dění v obou elitních týmech Chodova odchody výrazně převyšují importy. Muže opustili Pražan, Matejčík, Krbec a Švajný, ženy se budou muset obejít bez Řepkové, Jirákové a Pláškové. A to ještě nemusí být konečný výčet ztrát... Co na to říká sportovní manažer Ondřej Neuman? Zeptali jsme se v posledním dílu série společných rozhovorů.

Na co přišla řeč? Čím to, že je klubismus ve florbalu vyprázdněný pojem. Proč ho nemrzí odchod Mikuláše Krbce do Sparty. Může Jiří Bauer nahradit díru vzniklou odchodem Martina Pražana. Proč si myslí, že ženy by letos na titul zřejmě nedosáhly. A také proč je nezbytné, aby Lvice začaly fungovat jinak, než tomu bylo dosud. A bude u toho Lukáš Procházka?

Takový odliv hráčů a hráček jsem dlouho nezažil, co na to říkáš?
"Je to realita. Má to mnoho faktorů, některé odchody jsou pochopitelné, některé nutné, některé narovinu hořké a nečekané."

Za "hořké" odchody považuješ ztráty koho?
„Hořký odchod je z určitého pohledu každý, neboť jsme je úplně nekontrolovali. Nejvíce pak samozřejmě člověk „procitne z iluze“, když zjistí, jak snadno se dnes obchází nepsané dohody. Takové odchody zhořknou hodně. I když bylo mnohem více čerstvějších ztrát v obou týmech, tak já budu konkrétní jen v jednom případě, který pro mne nebyl hořký, ale upřímně nejbolavější a smutný. A tím je konec Gabči Tožičkové.“

Souhlas, Gábi byla velká ikona.
„Ano.Byla symbol Chodova, který rozhodně v mých očích neměl končit už teď a takhle. Pořád si budu přát a věřit, že neřekla za florbalem na Chodově úplně poslední slovo.“

Co tolik odchodů značí?
"Mě to utvrzuje v přesvědčení, že některé věci prostě musíme dělat jinak, protože doba se vyvíjí, lidé se mění. A pokud chceme vůči tomu všemu udržet klíčové hodnoty Chodova a Floorball Group, tak je nemůžeme budovat či vymáhat způsoby, metodami a nástroji, jež jsou mnoho let již zastaralými a překonanými. Je to sice v našem amatérismu dost komické, ale přestupový trh si hraje na konkurenční, kapitalistické a businessové prostředí, tak musíme reagovat."


předchozí rozhovory

SONDA DO STARTU. MNOHA LIDEM SE NELÍBÍME, ALE DĚLÁME TO SPRÁVNĚ

KLADNO? MŮJ NEJVĚTŠÍ TRENÉRSKÝ KOLAPS! KDO JSOU MLADÉ HVĚZDY CHODOVA?

CHODOV VS. COVID-19. NA KLUB JSEM HRDÝ, ŘÍKÁ NEUMAN


Jak by ta reakce měla vypadat? Dostat všechny pod smlouvy?

„Z těch praktických nástrojů je samozřejmě smlouva jasný první krok. Není to vůbec o nějaké nedůvěře, ale naopak o budování silného, ale především vyváženého a jasného vztahu. Vzájemné garance, pravidla a nastavení – to oběma stranám v sílícím a složitějším florbalovém a sportovním prostředí prostě dodá klid na práci a předejde mnoha problémům. Lidé budou více přemýšlet v souvislostech, uvažovat střednědobě a dlouhodobě a mnohé se vylepší. Samospasné to stejně není, my funguje bez oficiálních smluv a díky skvělým lidem a jejich práci a jednání fungujeme i tak dobře. Nyní ale musíme fungovat také profesionálněji.“

Znám tě roky, o řadě věcí přemýšlíme ve stejných intencích. Souhlasíš, že loajalita ke klubu slábne? Jak u nás na Chodově, tak obecně ve florbalu?
"Máš pravdu. Já budu ještě tvrdší. Podle mě klubismus ve florbalu už neexistuje, tedy pokud vůbec existoval. Existuje silný vztah, který je výš než podmínky, zázemí či město, ale podle mě to není vztah ke klubu, ale ke konkrétním lidem, hodnotám či atmosféře v aktuálním prostředí. Samotná „značka“ klubu je dle mého názoru ve florbalu, stále ještě mladém sportu, spíše uměle budovaný brand, který nemá zásadní společenský dopad.“

Čím to?
„Nejsou za námi stále dostatečné roky, historie a hodnoty, aby se někdo narodil jako Sparťan, Slávista, Bohemák, Baníkovec či klubista Komety Brno. Nedědí se u nás generační rodinné permanentky jako v anglickém fotbalu, NHL či NBA. Florbal určitě není náboženství. Florbalová značka dle mého opravdu zatím nemá významnou hodnotu, někde je to lepší, někde horší, ale za mne je to všude zatím spíše umělé."

Není to trošku příkrý soud? Na soupiskách mužů i žen vidím letité stálice.
„To je za mne trochu něco jiného – klubismus je dle mého znak komunity, tradice a hodnot. Odchovanci či dlouhodobě působící hráči a hráčky tu samozřejmě jsou a je to super. Ale dle mého je to přesně to, o čem jsem mluvil – vztah je k prostředí a lidem v konkrétním čase – prostě jim tu je v danou chvíli dobře. Ale to se v průběhu času může měnit. Když dnes vidím florbalové adresy u nás, už pro mě v současnosti představují úplně jiné hodnoty či pohled, než před pár lety. A tím neříkám, že to je špatně, jen to, že to dle mého není to, co bych vnímal jako klubismus.“

Zkusme si to na někom ilustrovat.
Takový příklad u nás, který možná ty zhodnotíš ještě lépe. Pro mě takový Make a Boušis byli a jsou symboly Chodova, ale dnes už je třeba říct, že jsou symboly jedné jeho konkrétní veleúspěšné éry. Make je z Brna, Boušis ze Sparty, dnes trénují SKV. A všechny ty kapitoly jsou dle mého správně a v pořádku – každý je bude hodnotit za jejich éru v daném čase. A pak jsou „menšiny“ jako ty, kdy pokud budeš nadosmrti Chodovákem, pak řeknu, že jsi vzorový celoživotní chodovský klubista, který jen nezapomněl, že jeho domovským přístavem jsou Draci Milíčov!“

Děkuji. Ale když to takto formuluješ, tak do toho nemůžeme nikoho nutit, musí to přijít přirozeně.
"Ano. Za mě je nutné respektovat dobu, v níž žijeme, její trendy, společenské normy a mnoho dalšího. To prostě vliv má a klubismus jako takový dle mého dnes už nemá ani jasnou definici toho, co to znamená. Je to počet followerů na sociálních sítí? Počet lidí v hale na zápase? Počet lidí, kteří se sami dobrovolnicky zapojí do činnosti klubu? Nevím, zda toho jde v dnešní době dosáhnout. Myslím, že svou roli opravdu hraje historie a tedy čas, který definuje nějakou dlouhodobost značky. A obecně jsou podle mě na prvním místě hodnoty a jejich reprezentování lídry s velkým charisma a silnými osobnostmi s vizí."

Zkusme teď být trochu konkrétní. Elitní tým mužů opustila čtveřice hráčů, čí konec tě překvapil nejvíce?
"Nějaké informace mám samozřejmě přímo, něco sleduji u mužského „áčka“ jen zvenčí. Asi nemohu říct, že mě něco vyloženě překvapilo, nějaké signály byly, ale obecně se neočekávalo, že letos odejde, zvláště asi v tuzemsku, Mikuláš Krbec. Nicméně úplně mě to nepřekvapilo, protože jsem ho letmo poznal a hlavně leccos slyšel."

Něco mohly být pavlačové drby, něco pravda. Když to zobecním, když se u nás necítil dobře, asi nemělo smysl ho tady držet násilím, ne?
"Souhlasím, proto mě jeho odchod nemrzí. Myslím, že kabina i tým budou bez něj lepší a nehodil se sem. Jeho přínos, o to více v poměru k nadstandardnímu zázemí, byl za mě slabý a moc horších transferů jsme asi neudělali. On jistě naplní svůj potenciál lépe jinde, my se poučíme a budeme lepší. Profitovat budou obě strany."

A nejvíce tě bude mrzet ztráta koho?
"Z kluků, co odchází, je to docela snadné. Nepočítám moc Máru Švajného, neb ho znám nejméně a vím, že nám „jen vypomáhal“. Dlouhodobější působení nebylo ve hře. Ztrátou je jednoznačně Mára Matejčík, fandil jsem mu, přišel mi lidsky i herně velmi sympatický. Navíc nosil číslo Jardy Jágra. (smích) A mrzí mě, že na Chodově nedokázal více. Dodnes mě budí ze spaní to, jak nás tehdy vyřadil z play off s Otrokovicemi a vím, že má na víc."

Co Martin Pražan? Po letech věrné služby zamířil za štěstím do švýcarského Usteru.
"Ano, ten mi bude osobně nejvíce chybět. Jednoznačně a z mnoha důvodů. Znám ho odmala, déle než on mě, sám jsem měl možnost jej rok trénovat. Pomáhal mi s mládeží a je to jednoznačně dnes již jasná osobnost Chodova. Ale u něj vše chápu a myslím, že ten krok do zahraničí musel udělat a posunout se. Držím palce a věřím, že se ještě setkáme."

Pražana zkusí nahradit posila z FBC Ostrava Jiří Bauer, také reprezentant. Bude úspěšný?
„Tak to už po mně chceš vyloženě věštění z křišťálové koule a tu já jsem nechal doma.“

Takhle snadno mi neutečeš, nějaký pocit určitě máš.
Řeknu to takhle – vybrali jste ho s Dejvem, takže jsem přesvědčen, že to klapne! Já si ale nemyslím, že nahradí Mílu, ale že trochu změní obraz chodovské hry a rozhodně pomůže. Vím, že nám chybí důraz a taky trochu sem tam ten rozruch a drajv. Věřím, že Jirka to do obranných řad vnese na 100% a držím mu palce. Pokud se do 100% fit stavu vrátí i další klíčoví obránci Majkl a Syky, tak budeme mít znovu jednu z TOP obran ligy.“

Velmi turbulentní období prožil také ženský výběr, vše odstartoval přesun Řepkové s Jirákovou do Švýcarska, což jsi nesl poněkud nelibě.
"Turbulentní je slabé slovo. (smích) Ale k věci, Martina s Nelou náš klub a českou ligu přerostly a posun dále byl nevyhnutelný. Z tohoto pohledu nemám problém, chápu to a považuji za správné. Vadí mi na tom spíše principiální věci a procesní chyby na obou stranách. Tedy jak klubu, tak i hráček."

Povídej.
"Mnoho už zaznělo v mém pohledu na současný trh a obecně fungování těchto „profi“ procesů, k nimž se florbal posouvá. Co je pro mne vyloženě komické je přístup švýcarské strany, který je od začátku nulový a žalostný. Takhle si to u TOP hráček ČR nepředstavuji a myslím, že to vyloženě dokresluje, že Švýcarsko v mnoha věcech značně kulhá. Nezvládnutá komunikace, bolestivé načasování a měnící se zásadní informace. A samozřejmě i určité závazky a dohody, psané i nesepsané, které jsme narušili. Vše je vyříkáno, zkušenosti z těchto procesů zúročíme, a holkám jsme popřáli hodně štěstí a poděkovali za mnoho úspěchů, byť k tomu vytouženému druhému titulu jsme to bohužel už dotáhnout nestihli."

Souhlasíš s tím, že i vlivem dalších odchodů je to konec jedné generace?
"Je smutnou realitou ženského florbalu, že se jede hodně ve vlnách a vzestup a propad týmu je mnohem častější, než tomu je u mužů. U žen zažívám minimálně třetí etapu, kdy tým tvoříme prakticky od základů vlivem nějaké generační obměny. Rád bych to označil spíše za určitý „restart“, kdy řadu věcí budeme moci dělat zase trochu jinak, prostor dostanou mladé hráčky a budeme zase chvíli budovat."

Nechci předjímat a říct, že tým bude z logiky věci slabší. Tak použiju opatrnější výraz - jiný. Souhlasíš?
"Posuzovat kvalitu týmu je brzy, ale je jasné, že odchody, které nás potkaly, v tuzemsku nelze skokově nahradit jak kvalitou, tak zejména zkušenostmi. Ale ženská liga je velice specifická, takže pozice našeho týmu v další sezoně je za mě zatím hodně otevřená. Přesto pozice jasných favoritů z posledních let přirozeně přepadne nyní jiným a myslím, že to ostravské kluby i Tatran rádi přijmou."

Co chybělo k tomu, aby v posledních dvou celých sezonách holky udělaly dva tituly a staly se legendami?
"No. Teoreticky chybělo jenom pár krůčků, ale prakticky z mého pohledu hodně a možná stále více. Předloni to bylo opravdu blízko, tým na to už tehdy měl, ale soupeř z Vítkovic také. A v mikrodetailech to prostě dotáhl o ten krok dále. Loni to byl podle mě nepochopitelný a v mnoha věcech neomluvitelný kolaps. A také jsme k tomu tak přistoupili, tým jsme doplnili a lehce přestavěli v duchu NHL týmu."

NHL miluju, ale teď ti úplně nerozumím.
"Když cítíš, že jsi fakt blízko, tak uděláš spíše krátkodobá řešení, upozadíš dlouhodobost v touze „dotáhnout to“, a ono se to celé pose**. Bohužel, jak se ukazovalo prakticky právě již od sezony 18/19 a v průběhu té letošní 19/20, tým jel hodně přes závit, začaly nás dusit problémy, které jsme si způsobovali spíše sami. A i když jsme letos vyhráli pohár, tak musím říct upřímně, že s blížícím play off jsem já osobně cítil, že ani letos se vytouženému titulu moc neblížíme."

Hráčky, se kterými jsem dělal rozhovory, to ale cítily jinak. Věřily si, cítily, že forma roste.
"To už se bohužel nedozvíme. Zároveň si myslím, že kdyby ty hráčky cítily titul opravdu tak blízko, tak by si s námi pro něj došly příští rok. Taková byla dohoda, ale místo toho jsou už pryč. Samozřejmě to mohlo dopadnout titulem už letos, tým by chytil vlnu, zbláznil by se, kdo ví. Ale já to z mého pohledu cítil jinak, titul letos visel ještě o kousek výš a mimo náš dosah. Pak udeřil COVID a já zcela upřímně říkám, že jestli to mělo přinést něco pozitivního, tak je to pro nás čas přehodnotit některá dosavadní řešení, vrátit se na cestu dlouhodobosti a vyrazit zpátky do práce. Odchody mnoha holek mě v tom utvrzují, tým i klub ty změny kádru, a především změny v nastavení mysli, nutně potřebuje. Jedině tak se rodí hodnotný úspěch a s ním i ty opravdové legendy. Tituly z popsaných let by tuto hodnotu pravděpodobně nepřinesly a jen by oddálily evidentní nutnost změn."

Ty budou konkrétně probíhat jak?
„Už jsem to naznačil – tým projde zásadní generační obměnou, měníme jeho složení, samozřejmě i nastavení postupných cílů a také samotné fungování. Musí fungovat pevněji některá pravidla, jasné garance a odpovědnost všech členů týmu za jejich naplňování. Hráčky musí 100% splnit svůj tréninkový i zápasový rámec, musí být díky mladé skladbě týmu jasné propojení na juniorky a ženskou složku. I já budu do týmu vstupovat intenzivněji a častěji. V neposlední řadě přijdou na řadu diskutované smlouvy.“

Má současný trenér Lukáš Procházka zájem a drajv u další přestavby svého týmu být?
„Vím, že ano. Současně věřím, že má i dostatek energie a vůle změnit věci, které oba víme, že nefungovaly a společně se nám to nyní podaří. Situace nás, jak věřím, hodně stmelila, za jeho energii a nasazení v době všech jednání a turbulencí mu moc děkuju. Dodávali jsme si vzájemně podporu a vůli vše otočit v pozitivní vývoj. První část je za námi, posílilo nás to a nyní musíme ještě vydržet nutné první krůčky přerodu nového týmu a nastavit správný kurz.“

Tak to jsem rád, trenérů, jako je on, je míň jak šafránu.
Lukáš je špičkový trenér, zná florbal a navíc umí skvěle pracovat s mladými hráčkami. Pro tuto „přestavbu“ je správnou osobou, jeho práce tým i jednotlivce posune hrozně moc. Současně, jako dnes již jeden z mála v Extralize, nemá florbal rozhodně na 100% a neživí ho to. O to cennější je chuť, energie a tuna času, které tomu dává. Náš úkol je najít rovnováhu a nastavit vše tak, abych já mohl zodpovědně tým zajistit a zodpovídat z manažerské role, a on mohl veškerý čas a energii vložit do sportovní přípravy a práce s týmem a hráčkami.“


Generální
partner

Partneři
klubu