Martin a Jiří Koutní. Ondřej Mikeš. Dohromady v modrobílém dresu odehráli 537 zápasů pro 499 bodů. Klobouk dolů! Nasbírali vítězství, porážky, medaile i nesčetně zážitků... Všem třem hráčům, kteří u nás zanechali výraznou stopu a po bronzové sezoně 2020/21 ukončili své působení na Jižním Městě, jsme na rozloučenou položili trojici otázek týkající se jejich NEJ. Tady je výsledek!

Ondřej Mikeš na Chodově strávil devět sezon, získal jednu stříbrnou a dvě bronzové medaile, vyhrál Český pohár a také nosil kapitánskou pásku.

Martin Koutný stejně jako Mikeš zastával roli kapitána týmu, během šesti let dvakrát zvedal nad hlavu pohár pro mistra Superligy. Jeho mladší bratr Jiří zakončil svou tříletku na Jižním Městě ziskem bronzové medaile.

Na co bude trojlístek bývalých opor nejraději vzpomínat? A co by z hlavy nejraději navždy vytěsnil? A jaký zápas považují za nejlepší?


Nejsilnější okamžik/vzpomínka

Ondřej Mikeš

„Hezkých vzpomínek jsou spousty. Ale jednoznačně nejsilnější florbalová vzpomínka patří památné semifinálové sérii proti tehdy „neporazitelnému“ Tatranu, který do té doby nikdy nechyběl ve finále. První dva zápasy pro Tatran a jak zpětně říkal Tom Ondrušek, toho času hráč Tatranu, v tu chvíli by na nás nikdo nevsadil ani korunu. Byli si dost jistí, že to mají pod kontrolou. Potom se nám povedlo nemožné a čtyřikrát v řadě jsme vyhráli a užili si neskutečnou euforii a radost z postupu do finále v přecpané hale na Jižním Městě, kde bylo skoro 900 lidí. Spousta se navíc vůbec nedostala dovnitř. Tehdy to derby s Tatranem mělo opravdu šťávu a byly tam neskutečné emoce. My jsme měli z dnešního pohledu možná nejlepší tým, ve kterém jsem na Chodově hrál. Je obrovská škoda, že jsme to tehdy nezakončili vítězně."

Martin Koutný

„Logicky se rád zpětně vracím ke své první sezoně na Chodově. Začal bych společným týmovým předsezonním setkáním u velkého prezidentského stolu, kde se dalo vycítit, že nás nečeká běžná spolupráce, osobnost, kam se podíváš. Uzavření sezony otočkou ve finále proti Vítkovicím bylo logicky vyústěním skvělého období, potvrdila se kvalita, tečka. Nějakou, přesně těžko identifikovatelnou chvíli ta dlouhá řada velkých eg chtěla cítit pohár pro mistra, většinou premiérově, na vlastní kůži. Pomohl bych si i replikou z právě proběhlých, rozlučkových přání: nikdo na nás tehdy neměl. Trefuje to tehdejší pocity, velmi. Blažená reminiscence nepřinášející omrzení."

Jiří Koutný

„Rád si vždy vzpomenu na společné akce, kde se tým utváří na hřišti i mimo něj. Parta, vztahy a sranda v kabině pro mě vždy byly hodně důležité a jedním z hlavních důvodů, kvůli kterým hrát. Určitě je nač vzpomínat! Chodov mi také vždy bude připomínat bronzová medaile z poslední sezony. Ta byla hodně nahoru a dolů po všech stránkách a málo kdo mimo tým samotný věřil, že budeme schopni v play off vůbec přejít přes čtvrtfinále. A my si z něho nakonec odnesli bronz.“


Nejlepší zápas

Ondřej Mikeš

„Opět zůstanu v sérii s Tatranem, 5. zápas za stavu 2:2 hraný na Podvinném Mlýně. Do půlky duelu se mi vůbec nedařilo a sebevědomí jsem měl někde na bodu mrazu. Myslím, že jsme prohrávali 4:2 a na střídačce za mnou přišel tehdy ještě spoluhráč Dejv Podhráský a řekl mi něco ve smyslu: „Miky, ty vole, věř si a projeď to jak na tréninku!“ A snad střídání na to jsem dal gól. Od té doby se to úplně otočilo a věděl jsem, že to je můj zápas. Nakonec jsem v poslední třetině po zemi k tyči fotbalově vyrovnal a pak i proměnil nájezd. A dál už to známe…"

Martin Koutný

„Při nejlepší vůli si nedokážu vybavit jedno klání, které by významně převyšovalo všechna zbylá. Rád vzpomínám 

na více momentů, většina jich je z období plné síly, což se s ohledem ke zdravotním peripetiím nedá připsat k posledním sezonám. Bavili mě těžké zápasy a neskromně bych řekl, že se mi k nim dařilo směřovat koncentraci a dobrou výkonnost. Spojím tedy odpověď s jednou z nenaplněných tužeb. Snil jsem o fantastickém výsledku na Poháru mistrů. V roce 2017 proti Classic jsme pocitově byli blízko, jen blízko, bohužel. Vzpomínka zůstává silná. Mezinárodní konfrontace, odměna za skvělou sezonu doma, totální a ničím nerušené soustředění na výkon."

Jiří Koutný

„Nejraději vzpomínám na rozhodující postupové zápasy do semifinále a euforii z vyhrané série. Jen je škoda, že jsme nepostupovali ještě o krok dál, tak abychom se mohli porvat o titul. Dvakrát nás zastavila Boleslav, jednou to byla korona. Na Chodov jsem přišel s touhou zahrát si právě v Superfinále, takže ten nejlepší možný zápas ve všech ohledech mi chybí.“


Největší zklamání/bolest

Ondřej Mikeš

„Povedlo se mi nevyhrát titul, což mě samozřejmě mrzí. Ale na druhou stranu bych to za dva roky ve Švédsku nevyměnil. Největší bolest, kterou mi rád často připomínáš (smích), je moje vyloučení ve čtvrtfinále proti Otrokovicím za stavu 3:3 na zápasy. Patnáct minut před koncem jsme prohrávali 0:8 a pak jsme to téměř vyrovnali, dotáhli jsme na 7:9… Načež jsem dostal červenou kartu a vyrovnat se díky tomu už nepodařilo, skončila nám sezona. Dodnes si všichni myslí, že jsem tam rozhodčí musel nějak vyřvat, sprostě nadávat, ale všechno to bylo za údajné simulování a následné překročení mantinelu trestné lavice, kdy jsem se šel rozhodčího zeptat, za co mě vyloučil. Vlastně dodnes to pravidlo nechápu a nevím, zda to v tu chvíli bylo nutné tu kartu dostat, ale stalo se. Toto je taková moje noční můra, protože ten zápas bychom jinak vyhráli. A takhle z toho byla asi nejhorší sezona na Chodově za poslední roky."

Martin Koutný

„Zklamání bylo dost, tedy těch sportovních. Není třeba se vracet ke každému prohranému zápasu, v kterékoliv soutěži. Nepříjemná byl určitě těžší zranění v průběhu posledních tří let, příroda ukázala svoji sílu. Nic však v porovnání s posledními cca. 13 měsíci, jen ve vleku smutných a ještě smutnějších okolností jsme byli, snad nás tato zkouška posílila. Přesto suma sumárum největší prázdnotu představuje ukončení florbalové kapitoly. Neodvratné pravdy, nicméně přímo ovlivnitelné na rozdíl od dříve zmíněného."

Jiří Koutný

„Nejhorší moment byl, když nás opustil Michal. To se nedá srovnávat s čímkoli co zažijete na hřišti. V takový moment si člověk uvědomí, co je opravdu důležité. Ten pocit bezmoci a prázdnoty, kdy nám to Dejv se slzami v očích oznámil, navíc přímo v kabině před zápasem, byl strašný.“


Generální
partner

Partneři
klubu