Kdo zastoupí Ondřeje Mikeše na pozici elitního centra Chodova ukáže až čas. Jméno člověka, který převezme kondiční agendu, kterou v uplynulé sezoně bývalý reprezentant vykonával, víme. Martin Pala, bývalý hokejista, hokejbalista, čerstvý absolvent Palestry. 24letého rodáka z Karviné, v jehož profesním CV najdeme i spolupráci s elitním kondičním trenérem Alešem Pařezem či hokejovou superstar Davidem Pastrňákem, jsme přizvali k velkému rozhovoru.

Jak ses cítil, když tě Chodov oslovil na pozici kondičního trenéra prvního týmu?

„Pocity byly určitě velmi pozitivní. Navíc spojené s velkým nadšením, že mě oslovil jeden z největších a nejznámějších florbalových klubů v České republice. Hned po první neoficiální schůzce s Davidem Podhráským jsem cítil, že to bude správná volba se správnými lidmi, což je v mojí specializaci důležité hledisko, na které koukám.“

Navíc ti hned v klubu byla svěřena jeho výkladní skříň, mužský A-tým…
„Že jsem dostal možnost trénovat áčko je obrovská pocta! Mohu se každodenně potkávat a pomáhat špičkovým sportovcům k dosažení jejich cílů. Nicméně i kdybych trénoval děti nebo jakoukoli jinou kategorii, přistupoval bych k roli kondičního trenéra stále stejným profesionálním způsobem.“

Vzešel si z hokejového prostředí, florbal jako takový jsi před chodovským angažmá vnímal?
„Určitě, v rámci školy především. Ať to byla škola základní, střední nebo vysoká, tak jsem byl s florbalem stále nějak spojený. Chodíval jsem se dívat na MS, popřípadě jsem ho sledoval a sleduji v televizi. V tomto momentu se trochu pousmívám, jelikož některá jména mi v hlavě zůstala a najednou je mám možnost poznat jako lidi i s nimi pracovat. Jinak florbal jsme měli zařazovaný i v letních přípravách na hokeji.“

To musela být slušná „sekaná“…

„Florbalu se to moc nepodobalo, spíše to bylo podobné nějakému ragby s hokejkama (smích).“

Jsi velmi mladý, 24 let. Nebojíš se toho, že povedeš i o pár let starší kluky?

„Upřímně musím říct, že ne. Jsem na starší kolektiv zvyklý a nekoukám, komu kolik je let. Pro mě je věk jenom číslo, které se každý rok o kousek zvedne.“

To je velká pravda. Sám jsi úspěšně sportoval, to asi taky skrz získání respektu pomůže, že?

„Od nějakých 15 let jsem nastupoval v hokejbale v kategorii mužů a myslím, že to byla velká škola. Nejen ze sportovního hlediska, ale hlavně lidského. Mít zdravý respekt, pokoru a 100% být připravený na každou tréninkovou fázi, tím se řídím. Pak je jedno, jestli jsem zapojený jako kondičák nebo přímo trénuju s klukama. Snažím se v tréninku být zaujatý stejně jako kluci a pak se nějaké věkové rozdíly anulují, všichni jsme na jedné lodi. Osobně jsem věkové rozdělení, že je někdo starší nebo mladší, nikdy moc neměl rád. Člověk by se měl snažit hlavně pomoct tak jak nejlíp umí posunout tu pomyslnou loď o kousek dál. Chci jen určitý respekt a 100% nasazení v tréninku.“

Jak tě poslouchám, týmové sporty tě hodně baví, mám pravdu?

„Ano. Každý hráč vyniká v něčem jiném, to je na tom to nejkrásnější. Spojením malinkých kousků mozaiky vznikají velké věci a výsledky.“

Z jiného soudku. Dovol mi, abych ti pogratuloval k úspěšným státnicím na Palestře.

„Mnohokrát děkuji. Nakonec to proběhlo až nějak moc v klidném duchu.“

Jak to myslíš?

„Já k lidem, co nejí nebo nespí před zkouškami nepatřím. Celé moje studium jsem bral jako jakoukoliv jinou sportovní sezonu a zkoušky byly takové hlavní zápasy. Pár desítek těžkých bitev, kde šlo o hodně, jsem už odehrál. Býval jsem před nimi nervózní, ale věděl jsem, že stačí první dotek a nervozita opadne. Na druhou stranu jsem přípravě dal maximum a nebylo proč se stresovat, jsou to přece jenom zkoušky, na světě se dějí horší věci.“

Období státnic ale kolidovalo s tvým příchodem na Jižní Město, pokud mám správné informace…

„Je to tak, v průběhu učení na státnice jsme můj nástup na pozici kondičního trenéra s vedením Chodova dost řešili. V průběhu učení jsem se zasekával a říkal si cviky a připravoval tréninky, které bych chtěl zapojit do přípravy. Nakonec ale všechno zdárně dopadlo, týden po státnicích jsme s klukama začali uvítacím oválkem.“

První kontakt s týmem proběhl už na ukončení sezony v Kunraticích, jaké to pro tebe bylo?

„Bylo velice příjemné vidět 30 borců, kteří se chtějí každým dnem zlepšovat a zdokonalovat. Sršelo tam jak dravé mládí, tak obrovská zkušenost. Velmi jsem si první kontakt s kluky užil. S některými jsem prohodil pár slov a mazal domů se učit.“

S tvým předchůdcem Ondřejem Mikešem jsi mluvil? Skrz kontinuitu cesty, kterou on započal...

„Ano, mluvili jsme spolu, ale žádné dlouhé debaty neproběhly. Chtěl jsem jenom vědět jakým způsobem se kluci zhruba připravovali, zdali jim to vyhovuje a cítí se dobře. Dostal jsem od něj materiály, podle kterých se trénovalo. A výsledky testování, které mě osobně zajímaly nejvíce. Abych zhruba věděl, od čeho se odrazit a na čem pracovat. Nicméně jsem dostal od klubu volnou ruku a cestu jsem nastavil asi jinak, než to dělal Miky. Věřím, že toto nastavení nám pomůže k lepším výkonům a výsledkům.“

Tvá mantra je tedy jaká?

„Nevím, jestli to je to, co chceš slyšet, ale: „Kdo je připraven, není překvapen!“

Prozraď mi prosím, v jakém režimu se teď áčka pohybuje...

„Momentálně se pohybujeme ve třetím týdnu přípravy. Kluci mají za sebou seznámení s týdenním nastavením tréninků a také prvním testování, z kterého usoudíme, co do dalších fází přidat a co udržovat.“

Reakce kluků jsou pozitivní? 

„To bych spíše nechal na nich, nerad za někoho odpovídám. Ale myslím si, že kdyby někomu něco vadilo, přijde za mnou a řekne mi to osobně tak, jak jsem to řekl na začátku. Zatím nikdo nepřišel, tak nevím, jestli se mě bojí nebo to je všechno v pořádku (smích).“

Z tvého pohledu, jsme/budeme připravení dobře?

„Pokud se všichni budou účastnit a dělat, co mají, tak jako je to doposud, pak budeme připraveni do sezony na vysoké úrovni.“

Je někdo, kdo je na tom fyzicky extrémně dobře, že tě až překvapil?

„Nebudu nikoho vyvyšovat. Sám osobně jsem to nikdy neměl rád. Jsme jeden tým a osobně vím, že kondiční připravenost není všechno k tomu, aby člověk podal maximální výkon. Ale samozřejmě jsou kluci, kteří na tom jsou opravdu velmi dobře, ale pořád je co zlepšovat. Z čeho jsem spíše velmi mile překvapený a nadšený je chuť všech pracovat. Doufám jen, že to takhle vydrží, nebo ještě stoupne o level výše.“

S prostory nového fitka ALL IN Training Complex jsi spokojený?

„Prostory jsou pro trénink, který potřebujeme, naprosto ideální, nadstandartní. Máme tam všechno, na co si jen vzpomenu. Prostor je velmi variabilní. V rámci tréninku a momentálního počasí mají kluci zdarma přidanou zátěž těžšího vzduchu. Ale lepší je se trápit teď v přípravě než v září na hřišti.“

Pojďme ještě na tebe osobně, jaká byla tvoje hokejova kariéra?

„S hokejem a hokejbalem jsem začínal v rodné Karviné, tam jsem začal dělat svoje první krůčky. Jak na ledě, tak na betonovém hřišti. Někdy v sedmé třídě základní školy jsem se přesunul do Třince, kde jsem vlastně zůstal až do konce mé krátké, ale krásně kariéry. Strávil jsem tam jestli dobře počítám sedm let mého mládí a nikdy bych to za nic jiného nevyměnil.“

Oceláři jsou v českém prostředí skrz sportovní servis špička, že?

„Celá organizace se o nás vždy neuvěřitelně postarala a dala nám špičkové podmínky. Jak pro trénování, tak pro studium. V průběhu let jsem kombinoval hokej s hokejbalem, pokud to jen trochu šlo, šel jsem pomoct klukům a holkám na hokejbal.“

Holkám?

„Ano, hráli s námi i holky, konkrétně moje sestra, a ještě jedna kamarádka. Věřte mi, u mantinelu byste se s nimi potkat rozhodně nechtěli (smích).“

Nějaké úspěchy, medaile, si posbíral, předpokládám…

„Mám pár medailí z mistrovství republiky, ale nejvíce si cením titulu mistra ČR z posledního roku v juniorech. Pak moje hokejová cesta šla bokem a já se rozhodl jít studovat, konkrétně obor kondiční specialista na Vysoké škole Palestře v Praze. V hokejbale se nám podařilo vyhrát párkrát mistra republiky a k úspěchům řadím několik reprezentačních startů v juniorech i mužích.“

Překlenutí z aktivního hraní k péči o kondici se zrodilo jak?

„Součástí mého života je sportovní prostředí, v tom chci nadále i zůstat. Miluju pocit, když vím, že jsem součástí týmu. Sranda, tvrdá práce, zábava. V tomhle prostředí se chci pohybovat, proto jsem vystudoval, co jsem vystudoval. Mám rád partu lidí, která za mnou stojí a navzájem si pomáhá, a když se k tomu něco podaří vyhrát, to je neuvěřitelný pocit. A já tyhle pocity chci zažívat stále a pořád.“


Generální
partner

Partneři
klubu