Pochází ze Španělska. Studoval v Norsku, působil ve Spojených arabských emirátech. A nakonec zakotvil na Jižním Městě. O kondici elitního ženského týmu Chodova se nově stará Christian Morcillo Gallardo. Sympaťák s výbornou erudicí i češtinou, a ještě lepším životním příběhem. Pojďme po jeho stopách. 

„Trvalo mi jen pár sekund, než jsem v nich uviděl úžasný tým. Jaké jsou, jejich pouta a ambice. Proto mě nepřekvapuje stříbro, které už letos mělo být zlatem,“ popisuje první dojmy z týmu Lvic, který letos úžasnou sezonu završil účastí v Superfinále, Morcillo Gallardo.

Oceňuju, že rozhovor můžeme dělat v češtině.

„Opravdu můžeme (smích)?“

Nač to stydlivost? Hovoříš výborně, pojďme to zkusit…

„Nejsem si tím úplně jistý, ale jsem dost odvážný, abych to zkusil! Neřekl bych, že jsem se naučil tento jazyk, stále se musím hodně zlepšovat. Ale ano, myslím si, že není jednoduché najít jiného Španěla, který mluví česky lépe než já. Ale jak říkám, stále je co zlepšovat, pády jsou moje nejhorší noční můra!“

To i pro rodilé Čechy, měl jsi lektorku někdy?

„Pravdou je, že jsem se nikdy nezúčastnil žádné výuky češtiny. Před dvěma lety jsem začal poslouchat lidi, zkoušel jsem si zapamatovat slova a používat selský rozum. No a postupně se to zlepšovalo.“

Tvůj životopis je nesmírně bohatý, pojďme postupně. Co tě po studiích v Norsku přimělo k cestě do Česka?

„V Norsku jsem byl na Erasmu. Hledal jsem úplně jiné místo a Norsko mělo všechno, co jsem chtěl. Nedotčenou přírodu, dobrou sportovní fakultu a příležitost zlepšit svou angličtinu. Miloval jsem tam žít. Od začátku jsem se setkával s lidmi z mnoha různých zemí a to ve chvíli, kdy jsem byl docela mladý. Všechno to tam začalo a díky tomu jsem dnes tady.“

A jak do toho zapadá Česká republika?

„Během svých posledních měsíců v Norsku jsem potkal českou dívku, byla z Prahy, proto jsem skončil tady. Rozhodl jsem se zažít novou zkušenost v úplně jiné zemi.“

Jaké byly začátky?

„V Praze jsem začal jako osobní trenér od prvního dne, co jsem přijel. Než jsem si vytvořil svou klientelu, tak jsem také pracoval jako průvodce Prahou pro španělsky hovořící turisty, takže ve skutečnosti znám historii Prahy lépe než svého vlastního města (smích).“

Pak sis odskočil do Spojených arabských emirátů, zachtělo se ti exotiky?

„No, pocházím z jihu Španělska a v naší kultuře máme silný arabský vliv. Jídlo, počasí, životní styl, dokonce i v některých slovech či v jazyce obecně. Takže Norsko a Česko bylo určitě exotičtější než emiráty (smích). Ale samozřejmě má každá země či kultura své zvláštnosti a já se z nich rád učím. Je to další pozitivní zkušenost v životě.“

Takže úsměvnou historku z UAE jistě máš…

„Ano, mnoho! Ale vždycky si vzpomenu na dva vtipné okamžiky: při své první noci tam mi můj kamarád, Ind, sdělil, že mezi Indy je normální držet se navzájem za ruku, když jdete na večírek. Nebyl jsem z toho úplně šťastný.“

A druhý okamžik?

„Další legrační věc pro mě tam byla poprvé ve slavném Dubai Mall, protože první dvě věci, které jsem tam uviděl, bylo hokejové hřiště a obchod Trdelník.“

Jaký byl tamní život?

„Těžko to jde popsat pár slovy. Definoval bych to tam jako obrovský kontrast mezi bohatou ekonomikou a hlubokou tradiční mentalitou. Dubaj je opravdu charakteristické město, kde místní lidé tvoří jen malé procento z celkové populace. Většina lidí, kteří tam žijí, pochází z Pákistánu, Indie a Filipín, plus je tam spoustu Evropanů.“

Co tě překvapilo pozitivně, co negativně?

„Myslím si, že každé nové dobrodružství je pozitivní věcí pro život každého z nás. Mám odtamtud opravdu dobré vzpomínky.Pokud bych od tam zdůraznil něco negativního, tak to, že je tam obrovský kontrast mezi bohatými a chudými lidmi - zejména lidmi z Pákistánu, Indie a Filipín. Tito lidé tvoří většinu společnosti a mnoho hodin pracují za opravdu špatných podmínek. Dubaj není jen to, co vidí turisté.“

Po návratu do Čech jsi začal servisovat Bohemku, proč florbal zrovna?

„Začátek ve florbalu byla vlastně náhoda. Ve Španělsku tento sport sotva známe, ale z Norska jsem ho docela dobře znal. Hrálo ho tam mnoho lidí a já jsem ve volném čase hrával pro zábavu, až jsem se nakonec dostal s univerzitním týmem na národní univerzitní šampionát. Po dvou letech života v Praze mi můj kolega řekl, že Bohemka hledá kondičního trenéra a dal mi na ně kontakt. Pak jsme se spojili a začal můj život ve florbalu.“

V ženském týmu…

„To bylo vlastně rozhodnutí klubu. Dříve jsem vždy pracoval s muži - jak ve Španělsku a Norsku, tak v českém fotbalu.“

Když o tvé služby začal mocně usilovat Chodov, potěšilo tě to? 

„Jsem rozhodně velmi rád, že to udělali. Zájem byl oboustranný, takže to, že klub takových rozměrů oceňuje moji práci a úsilí pro mě bylo velmi motivující. Od té doby, co jsem začal s florbalem, jsem slyšel o Chodově a měl opravdu dobré reference od lidí, kteří jej znali. Výsledky byly také docela dobré, a to je velká motivace pro lidi, kteří jsou stejně jako já ochotni být součástí toho nejlepšího.“

Jak probíhala komunikace s klubovým vedením? Co vím, byl to běh na delší trať...

„To je další důvod, proč být vděčný. Myslím, že tak to je, když obě strany hledají profesionalitu a dobrou spolupráci. Také Covid vše trochu zpomalil. Ale bylo to všechno o nalezení nejlepšího řešení pro obě strany. Opravdu oceňuji způsob, jak situaci řešili - to byl vlastně klíčový bod při mém konečném rozhodnutí.“

Naším kondičním trenérem budeš na plný úvazek, to je pro Chodov novinka. A věřím, že i pro tebe, že?

„Z mé strany jsem také odmítl spoustu věcí, abych mohl pracovat pro Chodov. Ale podařilo se nám najít kompromis a začít spolupracovat. Opravdu si vážím času a energie, kterou tomu Ondra Neuman věnoval. Dále způsob, jakým mě prezident klubu Michal Bauer, realizační týmy i ostatní spolupracovníci přijali byl velice motivující. Jejich sympatie a profesionalita mě nepřestává překvapovat.“

Angažmá začalo smolně, na prvním tréninku sis utrhnul achillovku. Jak se to stalo?

„Těžko říct, všechno se stalo tak rychle. Trénoval jsem a v jednom z posledních sprintů jsem si všiml obrovského nárazu na nohu. Když jsem se podíval, uvědomil jsem si, jak je to vážné. Rychle jsem jel do nemocnice a oni mi moje obavy potvrdili. Šel jsem na operaci a naštěstí vše proběhlo dobře. Byla to pro mě opravdu těžká chvíle, ale moje rodina, přátelé, někteří hráči a vedení klubu mi velmi pomohli zůstat silní a pozitivní.“

Už jsi v pořádku?

„Ještě nejsem 100 % - ještě několik měsíců nebudu běhat a skákat. Ale nesmírně šťastný z uzdravení. Měl jsem štěstí, že jsem měl přístup k jedinečnému protokolu rehabilitace, no a protože rehabilitace je moje specializace, tvrdě jsem na tom pracoval a díky tomu proběhlo zotavení lépe a rychleji, než se očekávalo!“

Jak na tebe mladý ženský tým, který letos senzačně získal stříbrné medaile, působí?

„To je můj hlavní úkol a motivace. Trvalo mi jen pár sekund, než jsem v nich uviděl úžasný tým, jaký jsou, jejich pouta a ambice. Proto mě nepřekvapuje stříbro, které už letos mělo být zlatem. Když spojíte jejich talent a jejich motivaci a ambice, výsledky se dostaví samy. Je mi potěšením pracovat s lidmi, kteří přicházejí na tréninky s cílem zlepšit se a být připraveni na disciplínu, bez výmluv. A to byl můj první dojem z nich - vědí, že jim nikdo nedá nic zadarmo.“

V jaké fázi přípravy se holky teď nachází?

„Zatímco ostatní týmy jsou již na vrcholu přípravy, ženy A Chodov kvůli neobvyklé předchozí sezoně a reprezentačním povinnostem tento týden teprve začínají. Tréninkový plán je nyní do značné míry individualizován, a tak se teď hodně zaměřujeme na individuální cíle.“

Jaké novinky jsi do jejich přípravy zavedl, zavedeš?

„Pro mě jsou největší a nejzajímavější změny oproti minulým sezonám ve florbalu asi dvě. Možnost mít naše tréninky ve skvělém tréninkovém komplexu, který nám a Martinovi umožní připravit kvalitní tréninky. Další důležitá věc pro mě je rozdíl v zahrnutí pestrého a moderního tréninkového systému na základě silové přípravy – včetně prevence, kompenzace a regenerace.Ve srovnání s mými předchozími sezonami jsou testy, kontrola zátěže a program mnohem podrobnější a mám z toho opravdu dobrý pocit.“

Kondičně jsou holky připraveny dobře?

„Jak jsem řekl, každá z nich je nyní v jiné fázi přípravy. Některé hrály nedávno Superfinále a připravovaly se s národním týmem, takže pro ně sezona v červenci ještě neskončila - zatímco jiné se potřebují dostat zpět do formy po dlouhé karanténě, kterou jsme měli v Česku. To je hlavní důvod individualizace. Opravdu důležitou součástí je jejich mentalita - většina holek je docela ambiciózní, disciplinovaná a připravená na cokoliv. To je klíč k úspěchu!“

V komunikaci s hlavním koučem Lukášem Procházkou jsi, co od tebe žádá?

„Lukáš je opravdu profesionál a chytrý kouč. Chceme, aby naše hráčky měly dobrou fyzickou kondici - to neznamená jen být rychlí nebo silní, ale být připraveni na dlouhou a náročnou sezonu, ale aby to bylo vidět na hřišti. Prevence úrazů, kompenzační programy a další doplňkové tréninky jsou proto opravdu důležité a Lukáš to ví. Je mi potěšením pracovat s profesionálním týmem.“

Jaké jsou tvoje osobní cíle s Chodovem?

„Mám různé cíle, rozdělil bych je na osobní a sportovní.“

Povídej…

„Po osobní stránce chci být ve své práci šťastný a spokojený, vidět výsledky a naplnit očekávání klubu. A samozřejmě se chci dále vzdělávat a zlepšovat, protože znalostí není nikdy dost.“

A týmové mety?

„Po sportovní stránce mám dva hlavní jasné cíle. Přišel jsem sem, abych získal titul - nic míň - a na tom pracujeme.Nastavit kondici jako opravdu důležitou součást jejich florbalové přípravy. Fyzická příprava vždy byla a někde stále ještě je považovaná za něco, co se děje jen pár týdnů během letní přípravy, ale i Covid nám ukázal, jak je důležité si udržovat dobrou kondici. Jak jsem řekl, nejde jen o to být rychlý nebo silný, ale také o zdraví. Proto se na něj musíme zaměřit z více stránek. Výživa, regenerace, prevence úrazů. Na to být dobrým hráčem nestačí jen držet hokejku a střílet góly, ale být sportovec a vytvořit si správnou rovnováhu ve všech oblastech života.“


Generální
partner

Partneři
klubu