Má za sebou v nedávné době dokonce dva šampionáty. Z juniorek si Eliška Trojánková odvezla bronz, při premiéře na mistrovství žen byla u další české „brambory“. Na splín z boje o třetí pozici ale nebylo moc času, Lvice se hned v neděli postavily Vítkovicím. Lídrovi tabulky, jenž doposud neztratil ani bod a ve vzájemném duelu na Dubině uspěl 10:4.

Solidně zaplněná jihoměstská hala tentokrát viděla zcela jiný zápas, byť nakonec s hořkou tečkou pro chodovské ženy. Ani slibné vedení 4:0 z první periody nestačilo a Rytířky si odvezly zpět do Ostravy dva body za výhru 8:7 po prodloužení. „Do dalších zápasů jde o psychické povzbuzení. Dokázaly jsme si, že s nimi doopravdy dokážeme hrát,“ myslí si Trojánková.

Za poslední zhruba tři měsíce jsi byla na dvou šampionátech ve Švédské Uppsale. Nejdříve si s juniorkami vybojovala bronz, jak na mistroství zpětně vzpomínáš?

„Bylo skvělé. Hlavně jsme si ho moc užily. Stále mě ale mrzí, že jsme neprošly až do finále, jelikož nás zastavilo v semíčku Finsko. Vzhledem k nové zkušenosti z ženského mistrovství, si bronzu vážím o to víc.“

Oba turnaje se hrály ve stejném místě. Lišily se nějakým způsobem vůbec?

„Na ženské mistrovství bylo přeci jen více lidí, byť jenom o trochu. Popravdě jsem očekávala vyšší návštěvnost. Jinak mi oba šampionáty přišly dost podobné.“

Pandemická opatření byla tedy také v podstatě stejná?

„Ano.“

Podobnou zkušenost, co se týče účasti na obou šampionátech, má více hráček. Před ženským vrcholem dvouletého cyklu jste vyrazily na závěrečné soustředění do španělské Malagy. Jaké bylo?

„Camp byl moc hezký. Mohly jsme například jezdit na tréninky na kole, z čehož jsem měla velkou radost. Celkově jsme si těch pár slunných dní s týmem užily.“

Na samotném mistrovství jste ovládly základní skupinu A. Jak si viděla tuto část turnaje?

„Se Švýcarskem jsme hrály velmi dobré utkání a do zbytku turnaje nám to hodně pomohlo i po psychické stránce. Přestože jsme v dalších utkáních vyhrávaly, nebyly některé výkony ideální.

Po lehkém trápení ve čtvrtfinále s Dánskem, jste narazily mezi čtyřmi nejlepšími znovu na Finsko. Měla jsi v hlavě semifinále z juniorek?

„Musím říct, že ne. Tentokrát šlo o úplně jiný turnaj s jiným týmem.“

Jak těžké pro tebe bylo se v hlavě znovu zkoncentrovat na zápas o bronz proti Švýcarsku, po těsné porážce v semifinále?

„Popravdě hodně. Byly jsme ale odhodlané urvat medaili, byť to bohužel nakonec nevyšlo.“

Švýcarky vám v souboji o třetí místo vrátily výsledek ze skupiny. Co se změnilo?

„Myslím si, že se v průběhu turnaje v mnoha věcech zlepšily. Faktor mohlo hrát také semifinále, kdy se utkaly se Švédkami a když začalo být jasné, že domácí hráčky vyhrají velkým rozdílem, pošetřily první formaci. Na rozdíl od našeho zápasu s Finskem, který byl napínavý až do konce. Nechci se ale vymlouvat. Nebyly jsme produktivní, také nám chyběla agresivita v osobních soubojích.“

Prožívaly jste velké zklamání?

Ano. Tento tým měl kvalitu a opravdu jsme toužily odvést si medaili.“

Jak obtížné pro tebe bylo se vrátit na zpět do tréninků na Chodov, i s vidinou nedělního zápasu proti Vítkovicím?

„Bylo to těžké, jelikož se dostavila únava a zklamání z konečného výsledku. Na první trénink jsem se ale opravdu těšila a fakt, že jsme první utkání po pauze hrály proti Rytířkám, byl naopak výhodou. Na takový duel se každý těší a o motivaci je hned postaráno.“

A co úroveň extraligových a mezinárodních klání?

„Na mezinárodní úrovni rozhodčí pískají trošku jinak. Hra se více pouští. Vzhledem k tomu ale, že šlo o zápas s Vítkovicemi, což je nejlepší utkání v extraligovém programu, tak to nebyl až tak velký skok.“

Utkání pro nás začalo skvěle. V první třetině jste si dokázaly vytvořit čtyřgólový náskok…

„Úvodní dvacetiminutovka se nám vážně moc povedla. Asi mě takový vývoj samotnou překvapil. Pak jsme vedení bohužel neudržely.“

Co se do dalších částí změnilo?

„Chtěly jsme hrát stále stejně, ale to se nám příliš nedařilo. Naopak Vítkovice se dostaly do hry a my jsme nebyly tak aktivní. Ztratily jsme nad hrou kontrolu.“

Jak na tebe celkově Vítkovice působily? I oproti předešlému vzájemnému duelu, kdy vás porazily 10:4.

„Minulý zápas byl od nás docela průšvih. Tentokrát šlo o zcela jiný duel. Soupeřky mi přišly, až na úvod, stejné, jen jim chyběla Michaela Kubečková. Stále se snaží být suverénní, hrát na míčku a dominovat ve hře.“

O tom, že vítkovické florbalistky nebyly v první periodě úplně ve své kůži, svědčí i tvůj gól na 2:0. Obrana soupeře tě trestuhodně nechala osamocenou na velkém brankovišti. Jak si viděla tuto situaci?

„Překvapilo mě, kolik jsem dostala prostoru. Eliška Chudá na začátku akce dobře zatáhla míček, který poté poslala na Kiki Lechnerovou a ta mě našla na středu hřiště. Moje role v zakončení už byla jednoduchá.“

Po dlouhé době jste jim tedy dokázaly v základní části sebrat alespoň bod. Je to pro vás určitá psychická vzpruha?

„Jsme rády za takový zápas, protože výhra za tři body byla opravdu blízko. Vlastně aktuálně panuje i trošku naštvání, že jsme vedení nedotáhly až do konce. Do dalších zápasů ale jde o psychické povzbuzení. Dokázaly jsme si, že s nimi doopravdy dokážeme hrát. Ale musíme se do příště ještě zlepšit.“

Ukázaly jste také morální sílu, kdy jste alespoň dorovnaly nadějně rozehraný duel, který jste téměř ztratily. Věřila si týmu před gólem na 7:7?

„Celá střídačka žila, a i když jsme přišly o vedení, stále jsme věřily, že dokážeme zápas otočit zpátky v náš prospěch. Navzájem jsme se podporovaly, což bylo moc fajn. Nemohla jsem pochybovat.“

Jaké bylo následné prodloužení?

„Myslím si, že prodloužení je vždycky o tom, s jakým psychickým rozpoložením do něj vstoupíte. Vzhledem k tomu, že konec základní hrací doby byl hodně vyrovnaný, tak šance na rozhodující gól podle mého byly 50 na 50. Štěstí nakonec stálo na straně Vítkovic.“

Jaké tedy máš celkové dojmy ze šlágru kola?

„Začátek utkání hodnotím rozhodně pozitivně. Dobré rovněž bylo, že jsme se dokázaly vzchopit a alespoň srovnat. Ale vedení 4:0 jsme vážně ztratit neměly.“

Na Chodově jsi strávila již více jak polovinu základní části. Jak hodnotíš své působení mezi Lvicemi?

„Musím říct, že tým je skvělý. Z osobního pohledu ale tyto měsíce tak dobré nebyly. Byla jsem nemocná potom zraněná, do toho se konala obě zmiňovaná mistrovství. Doufám, že po Novém roce budu předvádět lepší a lepší výkony.“

Minulou sezonu se okusila Švýcarsko v dresu Zugu. Do země helvétského kříže si zamířila ještě před 18. narozeninami a maturitou. Jak bys popsala tuto zkušenost?

„Když jsem obdržela nabídku, tak jsem byla moc ráda. I když zpětně nechápu, že jsem se rozhodla opravdu odejít. Nicméně šlo o skvělou příležitost a nelituji. Bylo to dobré rozhodnut, jsem ráda, že jsem se tak rozhodla. Začátek byl složitý, ale zhruba od ledna jsem si vše moc užívala.“

Jak na tebe působila švýcarská nejvyšší soutěž – NLA?

Jde o jiný styl florbalu. Holky jsou na tom lépe fyzicky, na druhou stranu Extraliga je techničtější. Nechci říct, že je tamní liga lepší, ale je rozhodně vyrovnanější. I díky tomu, že jí hraje pouze 10 týmů.“

Chtěla by si v budoucnu znovu zamířit někam do zahraničí?

„V budoucnu určitě ano.“

A tvé nynější florbalové plány jsou jaké?

„Přála bych si vyhrát s Chodovem titul a potom se uvidí. Teď musím také udělat maturitu.“


Generální
partner

Partneři
klubu