Tři roky trénoval s prvním týmem. Tvrdě pracoval a doufal, že dostane šanci v ostrém ligovém duelu. Karel Pergler se svého debutu dočkal ve středu, odchytal 29 minut v zápase, který skončil jednou z nejtěžších porážek v historii klubu. Chodov podlehl Tatranu na jeho hřišti 4:13. Nejen o tom jsme si s talentovaným brankářem povídali ve velkém rozhovoru.

Máš za sebou debut v Superlize. Asi sis ho představoval jinak, že?

„Abych byl upřímný, je to pro mě takové Pyrrhovo vítězství. Samozřejmě jsem velmi rád, že jsem se dostal do branky a připsal si první start, ale na druhou stranu tým prohrál vysokým rozdílem. Vzpomínky na to určitě zůstanou v tom lepším světle a jsem rád za tuto zkušenost.“

Mimo jiné jsi dohonil bratra Ivana, který si svou premiéru odbyl před pár týdny…

„Samozřejmě jsem rád. Rivalita je velká a teď jsme na tom stejně. V budoucnu nás snad naše rivalita bude posouvat k lepším výkonům.“

Do sestavy tě posunula nemoc Vojtěcha Šimůnka. Byl jsi mentálně připraven, že ze střídačky už je to do branky jenom kousek

„Upřímně řečeno vůbec jsem nepočítal, že bych se mohl podívat do brankoviště. Bylo jasné, že Hóďa bude startovat. Nemyslel jsem si, že se pozice gólmana bude měnit.“

Co se ti honilo v hlavě, když Tatran sypal v první části jeden gól za druhým?

„Po pátém gólu jsem začal pokukovat po trenérovi, ale žádný signál jsem neviděl, takže jsem pracoval s tím, že Hóďa bude pokračovat. A když přišlo střídaní, tak jsem nebyl prakticky vůbec rozchytaný a jen mírně zahřátý.“

Do branky jsi šel skoro přesně v polovině zápasu, během oddechového času ve 32. minutě…

„Bylo to spontánní, po osmé brance do naší sítě jsem zahlédl trenéra, jak ukazuje gesto pro střídání. A tak jsem si vzal věci a šel do brankoviště.“

Co sis říkal? Konečně přišla tvá chvíle...

„Pocity byly velmi smíšené, přece jenom Tatran byl na koni a spadlo jim do brány prakticky všechno, na co sáhli. To nebyl úplně příjemný pocit. Samozřejmě jsem byl i nervózní, byl to můj první zápas, navíc poslední utkání jsem chytal před půl rokem. Samozřejmě jsem byl i rád, že jdu do branky a splnil jsem si svůj cíl, kterým bylo se dostat do zápasu Superligy, i když to nebylo úplně podle mých představ. A teď už můžu pokračovat ke svým dalším cílům a zase na sebe klást vyšší nároky.“

Nebylo moc co ztratit, že?

„Ano, jak říkáš, nebylo co ztratit. Chtěl jsem si to užít a získat co nejvíc zkušeností.“

Karel Hodík, kterého jsi střídal, ti něco poradil?

„Ano, snažil se mě povzbuzovat i po obdržených gólech, čehož si moc cením, protože to pro něj taky nebylo vůbec lehké utkání.“

Jak spolu v trojici ještě s Vojtou Šimůnkem fungujete?

„Myslím si, že jako gólmanský trojlístek fungujeme dobře. Není mezi námi moc velký věkový rozdíl, tudíž se nám teď dějí velmi podobné situace. S Hóďou spolu nějaký ten čas už chytáme a máme mezi sebou dobrý vztah, snažíme se jeden druhého vždy podporovat. S Vojtánem se známe kratší dobu, ale samozřejmě jsem ho zaregistroval už mnohem dřív a také jako s Hóďou spolu dobře vycházíme. Je radost se s těmito kluky dělit o brankoviště.“

Také navazujete na práci a odkaz Michala Rebra… 

„Ano. Smrt našeho kamaráda a muže, jenž nám sloužil jako mentor, nás všechny výrazně poznamenala. Dalo nám to najevo, že si jeden druhého musíme vážit o to víc a snažit se, abychom ve florbalovém světě zanechali podobnou stopu jako Michal.“

Krásná slova… Pojďme do zápasu, bohužel hned po půl minutce jsi inkasoval smolný gól po střele na bližší tyč. Nakoplo tě to?

„Spíš probralo, byl jsem trochu v transu, ještě jsem se rozkoukával. Ale po tomto gólu ze mě opadla nervozita a začal jsem si víc dirigovat obranu a snažil se dostat do tempa co nejrychleji.“

V dalším průběhu jsi zapsal několik těžkých zákroků, jaký ti udělal největší radost?

„Asi ten proti Jonáši Kreysovi, když jsem ho vychytal v úniku. Ale samozřejmě každý zákrok mi udělal radost a postupně dodával sebevědomí.“

Tatran má extrémně talentovaný kádr. Langer, Havlas a další jsou v zakončení hodně nebezpeční, že?

„Bezpochyby. Tatran má velmi kvalitní mužstvo, které se může opřít o mladé talentované hráče, kteří podle mého budou i stěžejními osobami v nadcházejících sezonách.“

Ocenil jsem, že ses nebál na starší spoluhráče křičet, dirigovat je. Je to něco, na čem si ve svém chytání zakládáš?

„Je to tak, komunikace je jednou z věcí, ve kterých se cítím být velmi jistý a kluky znám už dlouho, takže to ani nebylo nijak zvláštní. Dirigovat obranu mi přijde jako základ a dá se tak zamezit mnoha útokům ještě před tím, než můžou ohrozit branku.“

Navíc i na střídačce jsi velký hecíř…

„Je to pro mě velká čest moci být vůbec na střídače. Snažím se ze všech sil povzbuzovat kluky a dodávat jim patřičné ovace po dobře odvedených střídáních, gólech, blocích a zkrátka po všem.“

Takovýto debakl Chodov dle historických statistik ještě neutrpěl, zajímá mě tvůj pohled, proč k tomu došlo?

„Z mého pohledu to rozhodla první třetina, kdy jsme vyprodukovali několik chyb, které zkušení hráči Tatranu potrestali. Navíc se nám úplně nedařilo střelecky, ale to se občas stane. Doufám, že jsme si všechno vybrali teď a ta facka nás nakopne do dalších zápasů a následného play off."

Jak říkáš, zajíci se počítají po honu…

„Samozřejmě. Play off je priorita. Věřím, že předvedeme své kvality a ukážeme ten florbal, který dokáží předvádět hrát jen hráči Chodova.“

Jak se ti v kabině prvního týmu funguje? Je ti 18 let a v týmu máme zkušené harcovníky, současné i bývalé reprezentanty...

„V kádru se mi funguje skvěle, už je to třetím rokem, co s nimi trénuji. Tím pádem se už dobře známe. Ale to neznamená, že nemám pokoru a respekt k těm hráčům, kteří toho ve své kariéře mnoho dokázali. Je pocta být v takovémto týmu plném zvučných jmen a myslím, že zkušenosti s dravostí mladých hráčů nám v play off přinesou kýžené ovoce.“

Platíš za obrovského dříče, nic nevypustíš, spoluhráči i trenéři to vidí. Jsi za to rád?

„Vždycky jsem takový byl. Tvrdá práce mi není cizí, užívám si každý trénink jak v posilovně, tak v hale. Nedělám nic na půl plynu, florbal je mou vášní a jsem odhodlaný udělat vše pro to, abych byl platnou součástí týmu a dokázal se v budoucnu měřit s nejlepšími brankáři.“

Jsi menšího vzrůstu, jak náročné je chytání s tvou výškou?

„Bohužel ne každý je předurčen k tomu lámat světové rekordy ve výšce jako ty. (smích) Musím nahradit výšku pohyblivostí a komunikací, volit správné postavení a nečekat, že mě to trefí.“

Vzhlížíš k němu ze současných brankářů?

„Vzor asi úplně ve florbalovém světě nemám, když jsem byl menší, tak mi v hlavě utkvěla dvě jména. Tomáš Kafka a Jan Barák, ale oba jste byli svým stylem a postavou v jiné kategorii, takže jsem se tolik s vámi ztotožňovat nemohl. Inspiraci hledám různě. Ať to jsou tréninky, kde vidím, co nového někdo z kolegů vymyslel, přes různá videa, až po trénování mladých gólmanů, kde začnu vnímat chytání z úplně jiného hlediska.“

S Chodovem budeš skrz novou smlouvu spojen několik dalších sezon, tvé ambice?

„Ty nejvyšší! Jsem moc rád, že na Chodově můžu působit a nová smlouva mi dokazuje to, že se mnou Chodov počítá. Těším se na budoucí spolupráci a doufám, že naše budoucnost bude úspěšná.“


Generální
partner

Partneři
klubu