Třetím dílem našeho seriálu rozhovorů s názvem Hvězdy budoucnosti jsme, obrazně řečeno, smázli dvě mouchy jednou ranou. Na otázky odpovídaly sestry Lískovcovy. Starší Karolína je ročník 2007 a už koketuje s ligou dorostenek, mladší Dominika narozená v roce 2009 brázdí žákovské soutěže. Obě patří k největším chodovským nadějím a jednou by spolu mohli sázet branky třeba i v Extralize.
VOTAVA: BEACH MĚ KOMPLEXNĚ PŘIPRAVIL!
JEDNOU BYCH CHTĚLA HRÁT V ZAHRANIČÍ, ŘÍKÁ FÁČKOVÁ
Jak jste se dostaly k florbalu?
Kája: Florbal jsem začala hrát ve škole na tělocviku, začalo mě to bavit, a tak jsem si šla vyzkoušet první tréninky na Chodov.
Domča: K florbalu jsem se dostala přes ségru. Kája šla vyzkoušet první tréninky na Chodov a já seděla v hledišti. Docela se mi jejich trénink líbil, tak jsem si to šla také vyzkoušet.
Pohání vás vzájemná rivalita?
Kája: Tím, že jsem starší, tak ani moc ne. Spíš mě baví, když ji můžu ve hře něco naučit a ráda si s ní zahraju. Je fajn, že se zlepšuje!
Domča: Ano, mě určitě. Je mi tím nejbližším vzorem, ale snažím se najít si vlastní cestu.
Jak moc se u vás doma řeší florbal?
Kája: Florbal se doma řeší poměrně často. Dá se říct, že skoro denně. Ať už jsou to tréninky, turnaje nebo sledování zápasů.
Domča: Docela často. Tím, že máme každý den alespoň jedna z nás trénink, tak florbal u nás řešíme denně.
Pohled maminky
Jsem na ně moc hrdá, ale někdy bych si přála, aby doma makaly stejně jako na florbale :-)
Neleze florbal rodičům někdy na nervy?
Kája: Moc nám fandí a máme jejich podporu. Je ale pravda, že společných víkendů máme fakt málo a to je asi trochu mrzí. Někdy by nás raději viděli venku na běžkách nebo na kole než zavřené v hale.
Domča: Myslím si, že i když nás rodiče podporují, tak jim to někdy na nervy asi leze.
Jak byste se navzájem ohodnotily jako hráčku?
Kája: Domča je velmi pracovitá a týmová hráčka. Vždy maká a bojuje o každý míček. Stejně jako já má před sebou ale ještě dlouhou cestu, tak se nesmí přestat snažit.
Domča: Je to týmová hráčka, která hraje vždy úplně na maximum a snaží se vždy předvést co nejlepší výkon.
Pohled trenérky Aničky Kutnarové
Holky jsou výborně všesportovně vybavené. Myslím, že kdyby se přihlásily na jakýkoliv sport, tak by v něm vynikaly. Je znát, že florbal a sport obecně milují, důkazem toho budiž, že po coronavirové pauze byly jedny z mála, na kterých odloučení od pravidelných tréninků nebyl znát. Mají obrovský sportovní talent, ale zároveň jsou skromné a rády pomůžou v rozvoji svým méně zkušenějším spoluhráčkám. Mají také obrovskou podporu rodičů, na což nesmíme zapomínat, protože to je velký díl úspěchu!
Hrajete i s klukama. Je to velký rozdíl oproti dívčí soutěži?
Kája: Jasně, že je! Je to mnohem rychlejší a tvrdší hra. To mě na tom ale baví a cítím, že mě to posouvá herně i mentálně dopředu.
Domča: Určitě je to rozdíl! Je to mnohem tvrdší florbal. Kluci u toho také jinak přemýšlejí a mají větší tah na bránu.
Vnímáš to jako velkou výhodu do budoucna?
Kája: Rozhodně, už teď je to pro mě výhoda.
Domča: Jasně, už v těchto kategoriích to beru jako veliké plus. Myslím si, že do budoucna mi to určitě pomůže. Florbal s klukama mě nutí přizpůsobit se jejich hře a tím se učím nové věci.
Jaké jsou tvé nejbližší cíle?
Kája: Letos asi uspět v užších výběrech a bylo by fajn znova s týmem vyhrát Prague Games.
Domča: V blízké budoucnosti mě nic důležitého nečeká. Ale samozřejmě se chci neustálé zlepšovat a těším se opět na mezisezónní turnaje. Příští rok bych se také ráda dostala do výběrů.
A jaké jsou tvé florbalové sny?
Kája: Jednou bych si chtěla zahrát v reprezentaci a láká mě i Švédsko, přece jenom je to kolébka florbalu.
Domča: Asi jako má každý florbalista. Chci zažít Švédsko, ale ty výběry jsou zatím reálnější.