I o uplynulém víkendu na chodovské ženy čekalo dvojkolo a tentokrát se jednalo hned o dvě pražská derby. Musíme však zmínit, že se v týmu objevil COVID-19 a některé z opor na soupisce chyběly. Nejprve se v sobotu lvice představily v utkání proti Tigers Startu98 a v souboji o nadvládu ve Floorball Group si počínaly od začátku jako tabulkový favorit. Celkově jej ovládly 7:1. V neděli si posléze dokázaly poradit také s Bohemians, i když se hra rozhodně nevyvíjela dle jejich představ. Klokanky do poloviny zápasu vedly, a přestože se poté skóre otočilo, až do úplného konce nebylo jednoznačně rozhodnuto. Výsledek 6:4 ale naštěstí znamenal pro lvice za víkendové dny plný bodový zisk. V tabulce tedy jsou stále na bronzové příčce.

O dojmy z posledních duelů se podělila mladá obránkyně Vendula Štolbová. Ta před sezonou přišla z Ústí a v sobotu se poprvé zapsala do statistik gólem. I proto byla po právu byla vyhlášena hráčkou utkání. V rozhovoru prozradila okolnosti svého příchodu, co jí v Extralize překvapilo, ale také to, jaké má s lvicemi ambice.

Vendy, na Chodově jsi jedním z nováčků a proto se i tebe musím zeptat, jak se ti tu zatím líbí?

„Líbí se mi tu moc. Ze začátku jsem sice měla nějaké obavy, co se týče kolektivu a toho, jak zapadnu. Naštěstí je nás tu spoustu nových a tím pádem to bylo snazší. Usnadnila mi to taky zejména Mája Havlíčková, kterou jsem znala a vlastně to byla ona co mě sem přivedla, takže jsme jsem spolu s Poldou zapadly bez problémů. Teď už mám pocit, že se vyloženě těším na ostatní z týmu, když jdu na trénink a cítím se tu jako doma. Za to jsem vážně ráda.“

Takže nelituješ?

„Rozhodně ne. (smích)“

A první kontakty tedy přišly od Máji?

„Ano. S Eliškou Polákovo jsme již věděly, že chceme do Prahy. Jedna s téměř jistých variant byla tehdy Bohemka. A však jednou na večer mi cinkla zpráva na messengeru právě od Máji se slovy: „Hele, pojď hrát za Chodov!“. Já se tomu nejdřív spíš jen smála, už jsem se viděla v chodovském dresu. Pak jsem pochopila, že to Mája myslí vážně a vylíčila mi, jak to s týmem vypadá. Řekla kolik lidí odchází a jaká je momentální situace. Takže mi dala kontakt na Lukyho a spojili jsme se spolu. Potom se přidala i Eliška Poláková a po prvním tréninku jsme měly jasno.“

Pro mnohé lidi si byla asi lehkou neznámou, mohla bys popsat, jak se zatím vyvíjela tvoje florbalová kariéra? Český florbal uvádí, že si kromě Ústí, ze kterého si přišla, působila také v Litvínově.

„Začínala jsem v Ústí, a oproti ostatním holkám jsem začala v docela pozdním věku. Bylo mi asi čtrnáct. Ze začátku jsem společně s florbalem dělala taky atletiku, takže jsem byla dost silově a běžecky vybavená, to si myslím že mi do budoucna dost pomohlo.

V Litvínově se tehdy hrála 1.liga juniorek a slušný rychlejší florbal, to jsme u nás v Ústí ještě neměli. Byla jsem na pár hostováních a pamatuju si, že tenkrát to pro mě byla velká věc.. (smích)

V Ústí jsme měly vážně super kolektiv a trenéry, kteří směrem k nám měli vždy super přístup. Opravdu se snažili nám vytvořit ty nejlepší podmínky, abychom neměli tendenci utíkat hned v ranném věku do Prahy, jako to bývá zvykem. Díky tomu, se mi to nechtělo opouštět na základě nějaké mojí osobní kariéry. Postupem času jsme ale dospěli k tomu, že kvalitu získáme jedině nabráním zkušeností, kterou nám ale 1. liga žen v Ústí nemohla poskytnout v takové míře, jak bychom si přáli. Extraliga nám nabízí s Eliškou nové zkušenosti, i proto jsem se rozhodly takhle. Ústeckému týmu pak můžeme pomoct díky střídavým startům.“

Sama jsi zmínila, že jsi dělala atletiku a měla hru postavenou na pohybu. Bereš pořád běh jako svoji největší florbalovou přednost?

„Určitě. To je něco, na čem jsem vždycky stavěla a asi vždycky budu. Nemyslím si, že bych měla nějak extra zázračnou střelu, alespoň zatím.. (smích), která by dokázala převýšil právě moji rychlost. Celkově můj pohyb na hřišti je dost specifický, občas s ním matu i svoje spoluhráčky. (smích) Ty to naštěstí berou s humorem, otázka zní jak dlouho ještě budou.“

A co osobní souboje? V těch se jevíš taky velmi silně a vypadá to, že ti absolutně nedělají problém.

„Nedělají. Vůbec. (smích) To je to, co mi tom hřišti dělá největší radost. Nevyžívám se úplně v tom, že bych potřebovala v každém zápase dát gól, nebo mít body.“

Zkoušela si někdy i jiný post kromě obránce, nebo tě útok nikdy nelákal?

„Mně asi útok nevadí, ale úplně si nemyslím, že bych v něm nějak extra vynikala. Co vím, tak Luky měl hned po příchodu na Chodov jasno o tom, že patřím do obrany. Mně se vzadu líbí, takže jsem se nebránila.“

Máš nějaké florbalové sny a cíle?

„Já jsem vždycky byla a asi vždy budu dost ambiciózní. Vždycky jsem si přála dostat se juniorské reprezentace, ale bohužel z Ústí ta cesta do nároďáku nevedla. Od té doby se na takové věci snažím nevázat. Ale samozřejmě zahraniční angažmá, nároďák, to všechno zní moc hezky a někde vzadu v hlavě to furt mám. Jen tomu nechávám volný průběh, na takové věci je teď v mém případě myslím ještě čas.

Ale musím se přiznat, že poslední dobou tak mlsně pomýšlím na titul. Jsme sice mladý kádr, ale jsme v takové pozici, kdy to není nereálné. Nebo alespoň to superfinále. To by bylo skvělé, dostat se tam hned v mé první sezoně v nejvyšší soutěži.“

Jak zatím vnímáš právě Extraligu žen, ve které máš za sebou prvních 9 duelů? Překvapilo tě něco?

Rozdíl je v tom, že je vidět že holky vážně chtějí hrát a věnovat se tomu. Taky je všechno rychlejší a všechno se to jede zejména na výkon, někdy na můj vkus až moc. Pak se na základě výsledku opomíjí fungování v hlavě, což mi přijde škoda. Nicméně zázemí, co máme, si užívám. Fasování nových věcí, to něco na co jsem nebyla dosud zvyklá. Takže od teď je to moje nejoblíbenější část sezóny. (smích)“

Teď už se přesuneme k víkendovým zápasům. V sobotu jste ovládly jihoměstské derby jednoznačně 7:1, naopak v neděli to bylo o poznání těsnější a utkání proti Bohemians skončilo těsně 6:4.

„My jsme očekávali asi náročnější utkání v sobotu proti Tigers, nakonec se ukázalo, že jsme si nejspíš spletly dny a bylo to přesně naopak. V sobotu to byl docela dobrý zápas, který jsme měli již od začátku pod kontrolou. A v neděli to vypadalo tak, že jsme si nebyli jistí ani tím, jestli jsme na správné hale. Na hřišti byla z naší strany nejistota a spousta nepřesností.“

Myslíš si, že už to teď nemá takový náboj a nepanuje taková rivalita, která byla třeba ještě v minulé sezoně?

„To asi ne. Nemám sice šanci to moc pocítit, jelikož jsem na Chodově nově, ani ostatní to moc z tohoto pohledu neřešily mi přišlo. Já osobně to vnímám jen jako další zápas, který chci vyhrát.“

Právě proti Tigers se ti ale podařilo vstřelit svou premiérovou extraligovou branku a byla si vyhlášena hráčkou utkání. Schovala sis míček?

„Jo. Tereza Hanzlíková mi ho hned po vstřelení přinesla, takže už ho mám vystavený doma.“

Měla si z něj velkou radost?

„Měla. Je to fajn pocit. Mě to na tréninku vcelku padá, když chci. Ale v těch zápasech mi to zatím štěstí nepřálo. Ještě před zápasem jsem ale dostala rozkaz od Máji, s tím že musím dát hattrick, aby toho nebylo málo přidala se k ní Franta, že už jí dlužím góly dva. A o škemrání Elišky Chudé o můj gól, se snad nechci ani vyjadřovat. Úplně jsem si nemyslela, že tam těch 6 slíbených gólu střihnu, ale musela jsem dát alespoň jeden. (smích). Ale jo, radost byla veliká a ne jen moje.“

Teď si narazila na holky, které bohužel nemohly o víkendu nastoupit, neboť měly pozitivní testy. Jak to teď vypadá v týmu? Příští víkend je pauza, takže do zápasového programu by to již více zasáhnout nemělo.

„No, já doufám, že to zůstane takhle a nikdo další, už se k nim do budoucna nepřipojí. Ale těžko říct, byla bych samozřejmě ráda, aby to do zápasového programu nezasáhlo.“

Zpátky ještě k zápasům. Výsledek prvního souboje tedy podle představ?

„Ano, jsem ráda, že jsme to skóre měly celou dobu pod kontrolou a více méně jsme Tigers k ničemu nepustily.“

V tom druhém se dlouho florbalistky Bohemians držely ve dvoubrankovém vedení, které si vypracovaly hned v úvodu. Dá se říct, že se vám nedařilo tak, jak jste chtěly? Působilo to na mě, že to byl trošku den blbec.

„Nevím, jestli úplně den blbec, ale z naší strany hlavně úvod by hodně nejistý. Bohemka hrála docela dobře a přišlo mi, a mám trochu podezření, že jsme to tentokrát byly my, kdo se přizpůsoboval. Nevím z čeho přesně pramenila ta nejistota. Nicméně jsem ráda, že od druhé třetiny, jsme šly nahoru a dokázaly jsme zápas otočit.“

Kdy podle tebe nastal ten klíčový moment, že se to zlomilo?

„Ono to mělo takovou přirozeně vzestupnou tendenci. A vlastně, i když jsme dostaly ten vyrovnávací gól (na 3:3), tak nás to nepoložilo a hrály jsme dál. Pak přišlo ještě stáhnutí na dvě pětky, to mohl být jeden z dalších faktorů. Ale mně asi nejvíc osobně pomohlo to, že ta střídačka žila a já cítila to, že holky tam byly a podporovaly mě.“

Zhodnotily jste si už víkend?

„Luky nám řekl, že je rád, že jsme ten zápas dokázaly výsledkově otočit. Kajda navíc dodala, že je vážně vděčná, jak jsme spolu všichni fungovaly a byly pro sebe navzájem oporou. Takže hodnocení bylo pozitivní. Navíc v neděli bylo alespoň takový zápasovější, než jen další výsledek 7:1. Jediný, co jsme si ale mohly odpustit byla ta spousta vyloučení. (smích)“



Generální
partner

Partneři
klubu