Zatím nejcennějším skalpem mužů v probíhající sezoně je listopadová výhra 4:3 v domácím TV utkání s Mladou Boleslaví. Do té doby jediným neporaženým týmem Superligy a optikou aktuální tabulky stále jejím suverénním lídrem. Připomínejte ale tento duel Tomáši Vávrovi… Chodovský obránce se zkraje třetí třetiny za vlastní brankou skácel k zemi, po utkání si ani nemohl jít podat ruku se soupeři. Bolest ho přikovala na židličku na střídačce. Pozdější diagnóza byla krutá, natržený postranní vaz v koleni. Pro 32letého matadora velký problém znamenající možný konec kariéry. Nebo ne?

Před pár týdny se Vávra podrobil úspěšně operaci, aktuálně se pajdá o berlích. „Měl jsem až doteď nepochopitelné štěstí, nehraji příliš v rukavičkách a hra se zrychluje, kontaktů přibývá. Až na výron kotníku je to mé jediné zranění kariéry, asi to muselo někdy přijít,“ přemítá ve velkém rozhovoru obrovský sympaťák a majitel devíti mistrovských titulů (sedm v Tatranu, dva s Chodovem), který v civilním povolání pracuje pro Český Antidopingový výbor.

Ve velkém povídání jsme probrali před komisaři utíkající kulturisty, florbalové marihuanové hříšníky Marka Deutsche a Miroslava Kožušníka, i Vávrovy další plány. Vrátí se ještě na palubovky? Jak zranění zvládá jeho rodina a v kabině opuštěný bratr Marek? A jaké to je, když se po každé sezoně předpokládá váš konec?

Jsi po operaci levého kolene, tak se pochlub, jaká zněla přesná diagnóza?
"Několikrát se měnila. Od prasklých menisků až po rupturu postranního vnitřního vazu. Lékaři z Motola i z Nemocnice Pod Petřínem se v určení problému a stanovení řešení poměrně lišili, a tak bylo o přemýšlení postaráno. Nakonec mi byla doporučena operace a postranní vaz byl vyztužen."

Nepříjemný, ale u florbalistů dost běžný zákrok, že?
"Jsou florbaloví rutinéři, kteří by i s tímto zraněním hráli. Vzpomínám na našeho současného trenéra, který i přes utržené křížové vazy hrál a byl svého času prakticky nezničitelný, nebo na chodovskou obránkyni Danielu Frantíkovou, která si natrhla vazy a přesto si nyní plní svůj sen na Mistrovství světa. Já jsem konzervativní člověk a při pohledu na florbalovou tabulku a výkony svých spoluhráčů cítím, že nemusím až zas tak spěchat."

Kde tě kuchali?
"V Neratovicích. Během 24 hodin jsem byl hotov a na pokoji jsem se seznámil se všemi možnými případy, od kýly až po kotníky. Mám po prvních kontrolách, a tak jsem byl ujištěn, že se zákrok vydařil. Pociťuji průvodní znaky jako mizení svalové hmoty, občasnou bolest a velmi omezenou hybnost, takže od zkušených kolenářů jsem slyšel, že je vše v pořádku."

Vždycky jsem tě cenil pro tvůj nadhled a humor, zůstal ti i po této újmě?
"Pro depresi není místo. Celý sportovní život jsem prožil bez vážnější újmy a při pohledu na hřiště to opravdu nemůže říct každý. Spíše mě to zasáhlo mimosportovně, práce z domova je pro člověka se slabou vůlí těžká a manželka neskáče do stropu, že má na krku místo jednoho človíčka dva. Takže pociťuju takovou společnou sdílenou menší frustraci z mé nemohoucnosti."

Rozumím, manželka Jana asi dělá všechno, aby tě uzdravila, a ty jsi na chvilku zmizel z bytu.
"Asi ano. (smích) Ale vážně, opečovávají mě, mohu je jen pochválit. Johanka se naučila dělat kávu a nosí mi led z mrazáku na sražení otoku. Takže si víc přát už asi nemůžu. Jana to má těžké, občas není poznat, komu jsou zrovna dva roky a kdo má špatné koleno. Oběma moc děkuji a snad jim to někdy vynahradím."

Jsi o berlích, jak zní predikce doktorů, odpískáš celou sezonu?
"Berle prakticky neodkládám a ortézu sundávám velmi sporadicky. Sám jsem zvědav, jak budou vypadat budoucí dny, lékaři, snad pod tlakem doby, se nijak určitě nevyjádřili, a tak bude záležet na úspěchu rekonvalescence, mojí píli a mých pocitech. Trenéři na mě nijak zvlášť netlačí, nechávají mě v klidu odpočívat, takže dostatečný prostor na léčbu mít budu. Osobně si myslím, že na můj návrat v tomto roce rozpis soutěže nemyslí."

To mě mrzí. Na televizních kamerách situace není moc čitelná, jak se to seběhlo?
"Je to špatně vidět, já sám nevím. Zlí jazykové tvrdí, že můj problém zavinil Ondřej Mikeš, který mi na nohu spadl po souboji s boleslavským hráčem. Ať už to byl on, nebo ten šikovný boleslavák, situace byla jasná. Jako důsledný obránce jsem se vracel do předbrankového prostoru zamezit potencionálnímu nebezpečí. Na tom bych zpětně nic neměnil. Ostatně je psychicky lepší mít možnost to na někoho svést, než si přivodit zranění při vylézaní z vany jako hrdina z EURA 1996 Petr Kouba, a prakticky tak přijít o báječnou zahraniční kariéru."

Co na tvou absenci říká bratr Marek, nesebralo ho to? Přeci jen jsi byl v kabině jeho nejbližším člověkem.
"Bob Dylan zpívá: Časy se mění! K bráchovi mám pochopitelně nejblíže, přeju mu jen to nejlepší. V šatně si bude muset najít jiné diskutéry. Ale má to těžké. Ty jsi skončil, byl jsi v tomto ohledu velká opora. Michal Rebro se soustředí na prodej telefonů a i při poradách mu chodí nabídky. Jirka Koutný převrtává všem čepele, ústečtí bratři si jedou svojí flow. Takže žádný med."

Slyšel jsem hlasy, že ti zranění ukončí kariéru, jak se k tomu stavíš ty? Věk nezastavíš, je ti už 32 let.
„Neberu to fatalisticky. Ani v životě nemyslím nikterak dopředu a jediné, co snad mohu říci je, že mi to florbal nijak neznechutilo. Nějací třicátníci stále ligu hrají, Milan Garčar to zvládá i se třemi dětmi. Ale to je florbalový fenomén. Koleno se snad vyléčí, proberu doma a včas chodovskou komunitu a florbalovou veřejnost informuji."

Tvůj konec byl "tématem" po každé z posledních pár sezon. Není to poněkud otravné?
"Není, oheň v sobě pořád mám. Ale spíše než motivace je to kombinace chuti, času a poptávky s nabídkou. Na Chodově jsme si po sezoně vždycky sedli a řekli si, zda to má smysl, nebo nemá. Teď to bude v létě akorát zajímavější."

Pojďme dál. Co tvá práce na Antidopingovém výboru, ovlivnilo ji to nějak?
"Má práce stojí, už se těším, jak se zase plnohodnotně zapojím. Ale v současné době se dá hodně věcí udělat i doma, když už si člověk s dcerou nekreslí či nelepí do obrázkové knihy."

Máš hodně zajímavý džob, jaké to je navštěvovat sportovce a chtít po nich vzorek moči?
„Je to samozřejmě důležitá část antidopingového boje. Pro sportovce ta méně příjemná, ale musím říci, že drtivá většina chápe tuto nutnost. Dopingové komisaře nabádám, aby kontroly byly provedeny co nejslušněji a s maximální mírou profesionality. Na Poháru mistrů v Mladé Boleslavi jsem také dopingovou zkouškou prošel a takový průběh kontroly jsem zpětně ocenil."

I florbal má své dopingové kauzičky. Jak vzpomínáš na Marka Deutsche, který za užití marihuany dostal distanc? Bylo z toho tehdy v Tatranu, kde jsi působil, velké pozdvižení?
"Byl to tenkrát velký humbuk. Taková kauza český florbal nepotkala a Marek byl už v té době skvělý hráč v mistrovském klubu. Jako jeho tehdejší spoluhráč a kamarád z mládežnických let jsem mu samozřejmě držel palce, i když současným pohledem byl jeho trest neoddiskutovatelný. Nakonec z toho byl trest na půl roku a zbytek je historie."

A co další hříšník, havířovský Miroslav Kožušník?
"To byl zajímavější případ. Jednomu ze tří slavných havířovských bratří byl také nalezen v moči tetrahydrokanabinol, ale zatímco u Marka šlo o stopové množství, v případě Mirka šlo o dávku skoro přesahující lidské možnosti. Ale každý svého štěstí strůjce."

Rád do placu házíš vtipné příběhy o návštěvách komisařů na kulturistických akcích. Když svalovci dostanou echo, zmizí a stupně vítězů zejí prázdnotou. Stalo se ti něco podobného, že by před tebou nějaký sportovec utekl?
"Nestalo a jsem za to rád. Za prvé to není příjemné, a za druhé to znamená pro sportovce nejtvrdší možný trest s malou šancí pro obhajobu. Ale takové případy nejsou tak časté. Nejvíce jich je právě v kulturistice, proto ty historky. Někdy to jsou až spektakulární akce."

Doping byl, je a bude vždy velké téma, WADA v týdnu oznámila čtyřletý zákaz účasti Ruska na vrcholných sportovních soutěžích. Tvůj pohled na celou kauzu?
"Má to několik rovin. Pro veřejnost pozitivní signál, že ačkoli v Rusku prokazatelně a opakovaně dochází k manipulaci s odebranými vzorky, tak že tato činnost, pravděpodobně zaštítěná státními složkami, nezůstane nepotrestána. Proto je možné výkonný výbor WADY ocenit. Otázkou je míra sebereflexe ruské strany a výhled do budoucna. Zatím jejich kroky nijak nenaznačují nějakou hlubokou odezvu a přikročení k transparentnějším způsobům. Ruští sportovci, kteří prokážou, že sportovali čistým způsobem, se mohou pod neutrální vlajkou zúčastnit soutěží."

A další rovina?
"Další pohled je politicko-ekonomický, a to proto, že pro pořadatele akcí to bude znamenat masivní odliv potencionálních příjmů. Ale můžeme předpokládat, že tento příběh zdaleka nekončí, Rusko se odvolá před Sportovní arbitráž v Lausanne a pak to již bude souboj právních zástupců. Určitě bude zajímavé sledovat, jak to celé dopadne."


Generální
partner

Partneři
klubu