Dvanácté florbalové mistrovství světa žen, které zkraje prosince hostil švýcarský Neuchatel, je minulostí. Rány se ale ještě nezhojily, drsný finálový víkend nejde z hlavy vytěsnit. Pamatujete? Česká reprezentace v semifinále s domácím výběrem ztratila vedení 6:1, v samotném závěru inkasovala čtyři branky za 79 vteřin a odešla poražena v prodloužení 6:7. Sen o historicky druhé medaili ukončily opět v přidaném čase Finky (4:5). Devastující zápasy prožily na vlastní kůži i zástupkyně Chodova. Společně s Martinou Řepkovou, Jana Christianovou, Nelou Jirákovou a Magdalenou Pláškovou jsme s odstupem času šampionát zhodnotili.

Na soupisce figurovaly ještě další dvě chodovačky, Daniela Frantíková a Tereza Hanzlíková, Slovensko zase reprezentovala Kristina Belicová. Výše vypsaná čtveřice ale prožila smolné řežby s Finskem a Švýcarskem přímo na hrací ploše. Všechny čtyři dostaly set společných otázek. Podívejte se na výběr z nejzajímavějších odpovědí.

Jak jste dokázaly vytěsnit semifinálovou porážku se Švýcarskem a smontovat se na boj o bronz?
Plášková: "Těžko, bylo to strašně blízko. Ale kdybychom si to pořád dokola opakovaly, tak bychom v zápase o bronz byly bez šance. A i když ani ten zápas o bronz nakonec nevyšel, tak si myslím, že to proběhlo důstojně.“
Řepková: "Porážka se Švýcarskem pro mě osobně byla naprosto devastující. V hlavě mi problesklo prohrané poslední Superfinále a opravdu jsem byla hodně zlomená. S týmem jsem absolvovala jen meeting a poté jsem věnovala čas hlavně sobě, abych načerpala sílu na zápas o bronz."
Jiráková: "Za sebe mohu říct, že to byla nejhorší porážka v mé dosavadní kariéře. Proto bylo o to horší na ni v tak krátkém časovém úseku zapomenout a koukat pouze dopředu na bronzovou výzvu. Přeci jen, když prohrajete velký zápas, pár dní si pobrečíte a časem to přebolí. Na takový věci ale my neměly vůbec čas, my jsme šly hrát za méně jak 24 hodin."

Jak porada probíhala? Psalo se o svíčkách a zpěvu...
Christianová:
"Večer jsme se sešly a strávily spolu moc hezké chvilky. Každý to prožíval jinak, ale byl to velmi emotivní moment, který ukázal, jak silné spolu dokážeme být. Myslím, že nikdo z nás tu noc asi moc nenaspal, ale do zápasu s Finskem jsme šly s tím, že musíme odčinit své zaváhání z předchozího dne. A i když to nevyšlo výsledkově, předvedenou hrou jsme ukázaly velké srdce."
Jiráková:
"Asi nikdy jsem nezažila takovou sílu týmu, jako na tomto mistrovství. Čekala jsem, že nás trenéři nechají být a dají každé prostor se s situací nějak smířit, ale nenechali nás ani dojít na pokoje. Svolali nás, využili sílu týmu, který se semknul a situaci řešil společně. Tak, jak to v kolektivním sportu má být. Nebylo potřeba jejich dalšího zásahu, začali jsme si dobrou atmosféru a náladu tvořit samy. Bylo to něco neuvěřitelného. Osobně jsem úplně na všechno zapomněla a užívala si jen chvíli s holkama, které se chovaly jak profesionálky, a směřovaly veškerou energii do nadcházejícího zápasu."
Plášková: "Působilo to na mě celé nesmírně pozitivně, po tom na nic zápase to bylo vlastně docela uklidňující. A co říkali trenéři? To si popravdě řečeno vůbec nepamatuju."

V zápase o bronz jste srovnaly při powerplay na 4:4, ale prodloužení rozhodla v čase 62:13 Veera Kauppiová. Dalo se v tom utkání něco udělat lépe?
Christianová: "Finky byly na nás dobře připravené, ale velkou část zápasu se bály o výsledek. Prodloužení už je vždy o štěstí. Stačilo proměnit jednu z těch šancí, které jsme měly, nebo chytit o střelu víc, a dnes by byl rozhovor o tom, jaké to je, když se nám na krku houpe bronzová medaile."
Plášková: "Možná jsme si mohly trochu více pohlídat jejich nejnebezpečnější hráčky. Ale říkat si to teď je už stejně zbytečné. Na krku nemáme medaile, protože jsme prohrály zápas, tak mi přijde zbytečné se v tom pořád přehrabávat."
Jiráková: "Jediné, co jsme v zápase s Finkami mohly udělat lépe, bylo vyhrát. Nemůžu najít nic, co by se správně nesešlo, až na poslední inkasovaný gól. Podle mě jsme byly na zápas připravené jako nikdy, hrály jsme náš nejlepší florbal, bohužel i to někdy nestačí. Otázka je, proč to nestačilo tentokrát, když ten tým opravdu měl na to bojovat o to nejcennější. Na tuto otázku stále nedokážu odpovědět."
Řepková: „Jsem hrozně pyšná na celý tým, protože tam opravdu každá jezdila a nechala tam vše. Osobně si myslím, že jsem měla proměnit šanci, kdy jsem byla sama před bránou, ale jejich brankářka prostě chytala famózně."

Jak to po druhé porážce v prodloužení vypadalo v kabině?
Řepková: "Kabina byla zlomená, tíha toho všeho, co se stalo za posledních 24 hodin, byla velká a na některé to dopadlo. Vybavuji si jen ticho a obličeje spoluhráček, které hledaly odpověď, proč zrovna nám to nevyšlo. Ale musím říci, že jsme byly skvělý tým, lidsky jsme k sobě mely strašně blízko. Vůbec se to nedá srovnat s předchozím MS. Opravdu to klima v kabině bylo asi nejlepší, které jsem kdy zažila, a jsem strašně ráda, že jsem toho mohla být součástí."
Christianová: "I po zápase, byť velmi zklamané, jsme při ceremoniálu stály a spontánně se chytly kolem ramen tak, aby nikdo neměl pocit, že je v tom sám. Myslím, že jsme ukázaly bojovnost a srdce. A i to byl ten důvod, proč jsme při závěrečné děkovačce měly snad největší aplaus, jaký jsem od cizích fanoušků kdy zažila. A jsou to právě tyhle malé momenty, na které budu vzpomínat celý život."
Jiráková: "Po zápase pořádně ani nevím, co se dělo, přišla jsem do šatny a uvědomila si, že je konec. A to ve mně vyvolalo asi největší pocit smutku. Ten pocit, kdy víte, že teď už nemůžete nic dělat, nemůžete se tam vrátit a něco udělat jinak. Teď už prostě sedíte v šatně, nic nezmůžete, čas nevrátíte a musíte přijmout to, co vám osud nadělil."

Jak budete na šampionát vzpomínat?
Christianová: „Podařilo se vytvořit velmi silnou partu lidí, kteří spolu z velké části mohou hrát ještě dalších pár let, a dokázat velké věci. Jsme samozřejmě velmi zklamané, že to nevyšlo, ale pokud se poučíme z chyb, které jsme udělaly, tak se vrátíme mnohem silnější! V naší hře vidím velký posun směrem dopředu. Z některých holek za poslední dobu vyrostly velké hráčky, které mají před sebou velkou budoucnost. A mám také velkou radost, že všechny holky z Chodova hrály na MS skvěle a v týmu se rozhodně neztratily. Chtěla bych je moc pochválit."
Jiráková: "Pro mě byl šampionát neuvěřitelným zážitkem, ale všechno to dobré bohužel zastiňuje konečný špatný výsledek, takže vzpomínky budou takové smíšené. I přesto můžu říct, že mě mistrovství obrovsky posunulo a dalo mi pocit, že můžu hrát s těmi nejlepšími na světě. Zároveň mi ale dalo pěknou facku a lekci, jak může být sport krutý."
Řepková: "Dalo mi to opět spoustu zkušeností, ze kterých mohu dále těžit. Dávat gól na 4:4 ve hře 6 na 5 na MS minutu do konce, to jsou poměrně dost psychicky náročné situace a myslím si, že jsem se s tímhle naučila pracovat a nepřipouštět si tíhu okamžiku."
Plášková: "Bude mě mrzet, že jsme se domů vrátily bez medaile. Ale myslím si, že florbalově to byl dobrý šampionát, který jsem si, tedy až na nepříjemný konec, užila."

A co vám to naopak vzalo?
Řepková: "Vzalo mi to spoustu psychických sil, jsou porážky, které bolí opravdu dlouho a člověk neví, jak s tím naložit. Po tomto MS jsem se cítila asi nejvíce prázdná za celou dobu, co florbal hraju."
Christianová: "Jediné, co mi florbal vzal, je cca. 20 dní dovolené, takže doufám, že příští rok bude v tomto ohledu trochu volnější. A dostanu se na dovolenou dál, než jen na víkend na Moravu. (smích)"

Co vám uplynulé MS ukázalo osobně? Jaké jste florbalistky v porovnání se světovou konkurencí?
Jiráková: "Je ještě hodně na čem pracovat, ať už mluvíme o technice, efektivnější střelbě, schopnosti správně se rozhodovat a řešit situace. Avšak dle mého názoru je největší problém hlava, sebevědomí a schopnost dotahovat zápasy do vítězného konce. Říká se to sice moc hezky, ale trénuje se to přece jen o něco hůř než střelba z první. Je to běh na dlouhou trať, ale já věřím, že se to naučíme a medaili do Česka jednou přivezeme. Myslím, že jsem si na tomto šampionátu dokázala, že s TOP konkurencí dokážu hrát a postupem času jsem získávala sebevědomí, které se v důležitých zápasech projevovalo i na mé hře. Stále však vidím rezervy, na kterých budu určitě pracovat, abych svému týmu mohla v příštích důležitých zápasech pomoci více."
Řepková: "Práce je vždycky spousta, myslím si, že bych měla zlepšit dovednost v útočném pásmu. Těžím nejvíce z mé rychlosti. Snažím se prodat každý můj krok na hřišti a cílem naší lajny bylo hrát velmi agresivní a nepříjemný florbal, což se nám dařilo a troufnu si říci, že to i fungovalo. Samozřejmě největší slabinu vnímám v produktivitě, tam bych mohla být více efektivní, ale ve výsledku to pro mě bylo nejvíce úspěšně MS. Rozhodně motivace je do nového cyklu obrovská a tento tým neřekl určitě poslední slovo."
Plášková: "Práce je přede mnou určitě spousta a mohla bych tady vyjmenovat asi všechny herní činnosti. A jaká jsem florbalistka v porovnání s TOP konkurencí? Myslím, že se mám ještě dost co učit."


Generální
partner

Partneři
klubu