Pravidelně rýžoval body ve Startu i Traverze, zapojil se do tréninku s prvním týmem. A doufal, že jednou dostane šanci v ostrém zápasu. Povedlo se, navíc dřív, než sám čekal… Vidina lednového maratonu čítajícího jedenáct střetnutí přiměla Davida Podhráského dopsat Ivana Perglera na soupisku. V sobotu s Vinohrady si 20letý forvard vyzkoušel poslední třetinu, v neděli proti Bohemians hrál od začátku. Pohádková tečka se ale nekonala, sice přihrál na první gól, ale po utkání kousal porážku 3:4.

UŽ JSTE SLYŠELI 16. DÍL PODCASTU BARI & DEJV?

V obsáhlém rozhovoru jsme probrali Perglerovu cestu do kádru Chodova, support od bratra a rodiny, první bod v Superlize, vzory, Bohemku nebo zavazující přezdívku, která mu byly přidělena na základě podobnosti s legendárním útočníkem Chodova a Pardubic Martinem Zozulákem.

Jak ses dozvěděl o tom, že tě Chodov dopisuje na soupisku?

„Myslím, že to bylo někdy před Vánoci, když už jsem s týmem pár tréninků absolvoval. Dejv si mě vzal stranou a řekl mi, že se mnou od ledna počítají a že po svátcích vyřídíme formality ohledně přestupu.“

Věřil jsi, že to může přijít?

„Doufal jsem v to už po letní přípravě, ale přece jenom jsem nebyl na úrovni, která byla potřebná. A tak jsem pokračoval v prvoligovém Startu, abych se ještě vyhrál.“

Co bylo dál?

„Měl jsem nějaké indicie, abych si ještě počkal a příští sezonu by se to mělo povést. Ale tím, že se pak soutěže přerušily a výjimku měla jen Superliga s tak náročným programem, tak se to nakonec povedlo už teď.“

Co jsi cítil? Rauš, lehkou nervozitu?

„Rozhodně jsem byl nadšený, ale zase jsem si nemyslel, že hned budu hrát pravidelně v základu nebo něco podobného. Vzal jsem to jako impuls pracovat ještě více než doteď. Nervozita nijak zvlášť nepůsobila, trochu se možná objevila před prvním střídáním proti Vinohradům, ale jak jsem vstoupil do hřiště, tak to bylo pryč.“

Tvůj bratr Karel, třetí brankář áčka, ti předpokládám gratuloval…

„Určitě, byl mezi prvními spolu s rodinou.“

Florbal je asi u vás velké téma, že?

„To bezesporu. Když tomu člověk věnuje takové množství času už několik let, tak do toho vtáhne i ostatní členy rodiny.“

Jak bere bratr svou pozici v áčku?

„Myslím si, že je určitě rád, že tam je. Na tréninku se rozhodně nešetří a snaží se trenérům ukázat, že si zaslouží místo na nějakém zápase.“

Proti Vinohradům jsi odehrál jednu třetinku, jaká byla z tvého pohledu?

„Určitě jsem si mohl osahat tempo a taky nějakou tvrdost Superligy. Dostal jsem se dokonce do pár zajímavých šancí, ale nic tam nespadlo.“

Naskočit na závěrečných dvacet minut není asi úplně snadné, že?

To tedy rozhodně není (smích). Přece jenom nejsou v této době haly tak vytopené jako normálně, takže člověk ještě chvíli roztává. Naštěstí to byl víceméně rozhodnutý zápas a mohl jsem tak být ve větším klidu.“

Vyhrálo se 12:3, takže spokojenost?

„Tak určitě (smích). Teď v lednu je každý bod velmi důležitý.“

Škoda, že v neděli žádný další nepřibyl…

„Prohry k florbalu patří. V neděli to nemělo od nás první dvě třetiny takovou energii a dravost, jako v předchozích zápasech. Až v té poslední jsme zabrali, ale bohužel už jsme manko nedotáhli.“

Hráče Bohemky znáš už z mládežnických kategorií, čím to, že jsou tak dobří?

„Za mě je to určitě sehraností. Ti kluci spolu hrají už pár let a postupně se spolu propracovali přes dorostence až do chlapů. A je to vidět na hřišti, mají zautomatizované náběhy, přihrávky. Tím pádem mají náskok oproti obraně, protože ví, co se chystají udělat.“

A navíc je ze střídačky šéfuje Michal Jedlička…

„Určitě působí v každém zápase na většinu aktérů (smích). Rozhodčí si musí dávat pozor, aby se nenechali strhnout. Nicméně si myslím, že v tom nedělním utkání to byl trochu extrém. Takhle tvrdý zápas od začátku jsem ještě bez vyloučení neviděl.“

Co od tebe žádali naši trenéři před prvním buly?

„Dodržovat obranné povinnosti a směrem dopředu hrát jednoduše.“

A uspěl jsi?

„Asi to tak skvělé nebylo, když jsem byl stažen. Ale i já jsem na sobě cítil, že to nebylo úplně povedené, hlavně u obdrženého gólu.“

Jako lajna jste chtěli hrát co přesně?

„Vzadu určitě nedostat gól. A směrem do útoku od Maxiče se snažit hrát po mé straně dopředu na Vošťáka a pak hrát v pásmu, nebo naopak přes druhou stranu, kde byli Blond s Eremim.“

Vstřelili jste první gól, ty jsi na něj Danu Maxovi nahrál...

„Za to jsem určitě rád, první bod v Superlize přišel docela brzy. Ukázala se naše síla v brejkových situacích. Nicméně vzadu jsme to bez gólu neudrželi díky smolnému odrazu, navíc to tam párkrát pěkně hořelo.“

Souhlasím. Co ti odehrané minuty v nejvyšší soutěži zatím ukázaly?

„Že rozdíl tempa 1. ligy a Superligy je velmi znát. Určitě musím zapracovat na kondici a rychlostní vytrvalosti.“

Kdyby ses měl popsat pro naše fanoušky, jaký typ florbalisty jsi?

„Řekl bych o sobě, že jsem pracant a vždycky tomu dávám 110%, i když se mi třeba nedaří. Mám dobré čtení hry a výběr místa, dokážu si poradit s víceméně jakoukoliv pozicí, kam mě trenéři postaví. Ale nejlépe se asi cítím v předbrankovém prostoru, kde zaměstnávám obránce i brankáře. A rád tečuji případné balonky, které tam přiletí.“

V kabině áčka se cítíš dobře?

„Ano, s některými hráči jsem se znal už z dřívějška. Takže o to lehčí bylo se začlenit, nepřišel jsem do úplně nového kolektivu.“

Naše soupiska je nabitá současnými nebo bývalými reprezentanty. Vzhlížíš k někomu konkrétnímu?

„Asi nemám žádný přímo florbalový vzor, vždycky jsem se porovnával spíš s ostatními hráči ze své kategorie. Chtěl být lepší než oni. O rady si myslím není nouze, nicméně jsem typ člověka, co se na všechno snaží nejdříve přijít sám, až pak kdyžtak hledá pomoc u ostatních.“

Je ti 20 let, tvé florbalové cíle jsou tedy jaké?

„Rozhodně je to zatím Superliga ve smyslu prosadit se do týmu a udržet si stabilní pozici. Až poté má pro mě smysl myslet případně výše.“

Poslední dotaz: jméno Martin Zozulák ti něco říká?

„Samozřejmě, nicméně dříve jsem si nedokázal jeho jméno spojit s obličejem, to už se mi myslím nestane (smích).“

Rozumím, kluci v kabině ti přezdívají Zozu. Jste si opravdu velmi podobní.

„Každý si nějakou přezdívku vyslouží a na mě připadlo právě Zozu. Určitě to nebude lehké dostát této přezdívce, jelikož jeho kariéra, nejen na Chodově myslím, byla velmi úspěšná. Chvilku mi trvalo, než jsem na to začal slyšet. Ale teď už je pro mě na tréninku občas i zvláštní, když mě někdo osloví jménem.“


Generální
partner

Partneři
klubu