Také jako Michal David nesnášíte loučení? Tak to máte letos smůlu, po Janu Barákovi dala letos Chodovu sbohem také Kristýna Provázková, ikonická brankářka, která pro modrobílé barvy vychytala v roce 2015 historicky první titul. Rozloučení s dlouholetou oporou proběhlo ve čtvrtek během dopoledního utkání 13. kola Extraligy proti Tigers (13:5). Provázková odchytala navzdory skromnějšímu plánu nakonec celou první třetinu, aby následně za hromového potlesku 639 diváků přepustila brankoviště Haně Ranochové. Kiki, děkujeme ze všechno!

„Klobouk dolů! Atmosféra byla bezvadná, důstojná rozlučce s Kiki Provázkovou, skvělou gólmankou a skvělým člověkem do party,“ nechal se hned po utkání slyšet hlavní kouč Lvic Lukáš Procházka. A jak viděla dojemné loučení samotná Provázková? Co byl pro ni nejsilnější chodovský moment? Jak její konec urychlilo rozhodnutí trenérů, kteří přestali věřit jejím schopnostem? Jaké má další životní plány a co říkala na smutný konec medailových ambic české reprezentace žen na šampionátu v Neuchatelu? To vše a mnohem více naleznete v obsáhlém rozhovoru.

Z plánovaných 31 vteřin byla nakonec celá perioda. Udělat z jedné třetiny komplet zápas tě nelákalo?
„Byla jsem připravená na symbolické zapojení do zápasu. 31 vteřin podle čísla, které jsem na Chodově nosila. Realizační tým mě před zápasem přemluvil na delší čas osm minut, jakože osm sezon na Chodově. Úvod zápasu jsem přečkala bez inkasovaného gólu, čehož hbitě využili trenéři a odmítli mě prostřídat s Hankou Ranochovou v domluvené 8. minutě. O přestávce po první třetině mi nabízeli odchytání zbytku zápasu. Sice mi moc nejde říkat NE, ale už se nechávám inspirovat Budvarem, tak jsem odmítla.“

Pročpak?
„Mám úctu k celoroční práci týmu. Po osmi měsících bez florbalu „z fleku“ odchytat prestižní utkání Extraligy žen, to zavádět určitě nechci.“

Dva inkasované góly sis ale mohla odpustit, ne?
„Nemohla. Musela jsem dát trenérovi argument, aby mě stáhl. (smích)“

Kdy tě Chodov o této rozlučkové akci informoval?
„Už v průběhu října chtěl Dejv Podhráský provést nějakou ofiko rozlučku při zápasu s Vítkovicemi, ale zrovna jsme na našem domě, který prochází rozsáhlou rekonstrukcí, kropili podlahové betony a připravovali interiéry na strojní omítání. Pak mi na konci listopadu zavolala Lenka Lačňáková s nápadem Lukyho, kterého prý tato paráda napadla.“

Skvělý nápad! Jak sis to celé užila?
Slovy Vojty Veneda byla to PARÁÁÁDA! Vše umocnilo to, že jsem se s holkami pořádně viděla po osmi měsících. Chytání mě bavilo, hra i zápas s Tigers o Jižní město mě zase pohltil.“

Co oči, zůstaly suché?
Největší průchod emocím jsem dala již v dubnu po nešťastném Superfinále, kdy jsem byla opravdu zklamaná a věděla jsem, že právě tam se loučím s florbalem. A bylo to loučení opravdu smutné a ubrečené. Včerejší pieta se vyvedla veseleji, i rozloučení s Majklem Bauerem jsem zvládla docela bez slziček dojetí. Závěrečný okamžik v šatně, který připravily holky, už ne. To už nešlo. Nejsem člověk, který dokáže bezprostředně na místě hned vyjádřit, co se v něm odehrává. Všechno vstřebávám v delším časovém horizontu, ale o to hlouběji.“

Byla to poslední "vrcholová" třetina v tvé kariéře, nebo ti do mailu chodí nabídky na nová angažmá?
Teď s napětím v e-mailu očekávám nabídku na podlahové krytiny do našeho domu. K florbalu nic nepřišlo. Uvidíme, co bude potom. (smích)“

Utkání přihlíželo 639 diváků rekrutovaných z jihoměstských základních škol. Skvělá návštěva, ale našli se i tací, které mrzelo, že ti nemohli díky dopolednímu času vzdát hold osobně. Zaregistrovala si to? Hodně se čílil třeba jeden z vašich „ultras“ Vojtěch Vened…
Myslím, že v konečném důsledku je účast 639 většinou dětských diváků určitě pěkná. Pokud mám relevantní informace, Vojtu naštvala jeho neúčast na kvalitním zápase Extraligy žen zapříčiněná dopoledním časem. Nechci být kompromitující a snad to nevyzní nějak nevhodně v kontextu s terorismem, ale Vojta má díky svému vzdělání a bývalé profesi velmi úzký vztah k výbušninám. Chápu ho, že si chtěl užít třaskavé klání s Tigers. S Vojtou se určitě ještě uvidím a možná to vyřešíme rovnu na střelnici. (smích)“

Pojďme bilancovat. Už pár měsíců od tvého konce uplynulo, nebylo od tebe unáhlené zavírat kariéru ve 28 letech?
Florbal jsem hrála vždycky pro zábavu. A zábavu mám ráda vždy na té nejvyšší úrovni. Nyní v mém životě je prostor pro tuto formu zábavy značně omezen, tak šel florbal stranou. Florbal si nedokážu v jiné formě představit.“

Jaké vlastně byly důvody konce?
Od posledního mistrovského titulu v roce 2015 jsme s Chodovem pokaždé skončili pod vrcholem. Stálo to spoustu nervů, sil a času. V kombinaci s prací a osobním životem jsem každý rok na konci sezony zvažovala, zda ještě investuju další rok celého toho florbalového kolotoče do vidiny zlaté tečky. Tentokrát jsem nějak v polovině sezóny 2018/2019 věděla, že další sezonu už asi těžko dám, tak jsem s tím šla za trenéry, ale ti z toho tenkrát nechtěli dělat závěry. Tou opravdovou definitivní tečkou mé kariéry bylo deprimující Superfinále 2019.“

Šílenou otočku Vítkovic si sledovala jen ze střídačky, to byla poslední kapka? 
„Ano, to mě utvrdilo, že pro mě osobně už nemá cenu vyvíjet snahu přes všechna úskalí. A taky pokud opakovaně nedostaneš důvěru trenérů a nejsi jejich volbou, fakt je čas skončit. Zní to ublíženě, ale v kontextu celé loňské sezony je to pro mě i teď správné rozhodnutí.“

Na facebooku přesto pořád máš jako „cover photo“ chodovskou modrobílou radost s tebou v popředí. Nostalgie?
No vidíš, to si ani neuvědomuju, ale máš pravdu. Líbí se mi tato fotka, protože zachycuje a čiší z ní plno krásných emocí. Také je pravda, že si příliš nezakládám na osobní prezentaci na sociálních sítí. Nechávám svůj FB profil žít vlastním životem, na IG jen šmíruju. Přeci jen boom sociálních sítí kopíroval dobu mé florbalové kariéry, a tak je to spíš florbalový profil Kristýny Provázkové. Od holek jsem dostala na rozloučenou další podobné fotky v rámu, které si dám na opravdovou zeď do baráku. Koukání do zdi bude mít pro mě další rozměr. (smích)“

Když si to na Chodově oznámila, co jsi cítila? Pokud si mohu dovolit vlastní prožitek, já osobně třeba úlevu, že už je to za mnou…
Cítila jsem přesně jako ty úlevu. Právě tohle byla věc, kterou jsem řešila introvertně. Prala se ve mně sebevražedná touha hrát, vyhrávat, být s holkami a na druhé straně sebeúcta, potřeba jít v životě dál, budovat domov a věnovat se rodině. Takže určitě převládala úleva, že jsem konečně svoje rozhodnutí ventilovala ven.“

Spoluhráčky tě nepřemlouvaly? Koho myslíš, že tvůj konec nejvíc sebral?
Přemlouvaly, někdy až neodolatelně. Myslím si, že „sebral“ je příliš silné slovo. Ono se to odpovídá a život půjde dál i beze mne. Ale asi nejvíc jsem to musela vysvětlovat Nele Jirákové.“

Co ti zatím nejvíc chybí? Co ti běžný život nemůže na rozdíl od týmového sportu dát?
Letní přípravu a našeho kondičáka Brábu. Nedokážu si představit, jak se dobrovolně přinutit běhat v letních vedrech na rozpáleném ovále. Pak mi taky chybí hra, hraní si. Chvíle, kdy tě hra pohltí a cítíš se znovu jako dítě.“

Lvice se těšily obdivuhodné přízni fanoušků, tys byla jejich velká oblíbenkyně. Jak na ně vzpomínáš?
Fanoušci Chodova se skládají z rodičů, kamarádů, dětí obdivujících svoje florbalové idoly, ale i z cizích lidí, kteří přišli z ulice a florbal mnohdy uviděli poprvé. Vždycky nás podporovali ve větším i menším počtu. Je úžasné, jaký vztah si k nám vytvořili a taky to, že s nimi můžeš sdílet radost z výhry. Když si pak přečteš reakce „fanoušků“ národního týmu při neúspěchu, uvědomíš si, jak jsou vlastně ti naši skvělí, že dokáží leccos odpustit.“

Mě osobně dost bavil i status florbalové „hvězdy“, fakt, že tě pár lidí poznává a obdivuje. Měla si to stejně?
Nejintenzivněji to probíhalo při domácím MS florbalu žen v roce 2013, hlavně na sociálních sítích. Ale určitě ne tak, že by mě někdo na ulici poznával, když jsem navíc svůj obličej maskovala. Spíš si lidé v mém okolí všimli, že hraju florbal na nějaké úrovni. Moje mamka byla chvíli pyšná, že hraju florbal. To bylo velké zadostiučinění. (smích)“

Co přátelství, vídáš oblíbené spoluhráčky, i když už s nimi nechodíš čtyřikrát týdně na trénink a o víkendech nekočuješ po republice?
Vše má svůj přirozený vývoj. S holkami jsme byli opravdu často, skoro jako rodina, teď už se z nich staly kamarádky z florbalu. Momentálně je můj vztah ke všem přátelům vzdálenější kvůli rekonstrukci domu, ale pokud chceš, cestu si najdeš.“

Co zůstane navždy tvým nejsilnějším zážitkem spojeným s Chodovem?
Jednoznačně celé semifinále s Vítkovicemi a premiérový postup do Superfinále v mistrovském roce 2015. Tím myslím nejen Superfinále, ale i moment, kdy jsme vyhrály semifinále.“

A je naopak něco, co si budeš vyčítat?
Všechny góly, které jsem obdržela v prodloužení. Nejvíc ten v Superfinále roce 2018. Každý gól pro brankáře znamená větší či menší výčitku. Ale prodloužení je úsek zápasu, kdy inkasovaný gól už opravdu nejde napravit. Můj vnitřní boj obecně s prodloužením se promítl i do jedné otázky, kterou jsem jednou ve slabší chvíli na tréninku při fotbálku položila Brábovi: „Do kolika se hraje náhlá smrt?“."

Co říkáš na osud českého nároďáku na šampionátu ve Švýcarsku?
Velmi krutý konec. Nejvíc mě zasáhlo semifinále. Ať už průběh a výsledek zápasu různou měrou umu/neumu zapříčinily švýcarské i české hráčky, takový zápas zacvičí i s nervy a pocity diváka, který je natěšený na výhru českého týmu. Ono ani čtyřgólové vedení dvě minuty před koncem nestačí. Svým způsobem to byla velká reklama ženskému florbalu. Jelikož se dokážu dost dobře vcítit do pocitů holek po takovém zápase, vůbec jsem jim nezáviděla, jak velký kalich hořkosti musely vypít.“

Psala si chodovačkám, zkusila jim dodat kuráž?
Vím, že hráčky dostávají během MS spoustu zpráv, tak je neobtěžuju. Přála jsem jen Řepě k narozeninám trochu tematicky před semifinálovým zápasem. Výsledek jsem se dozvěděla pozdě v noci, než jsem se z toho sama otrkala, skoro se už hrálo s Finskem.“

Jak teď vypadá tvůj život bez florbalu?
Nečekala jsem, že bude stále tak zběsilý. Věnuju se víc práci a nyní hlavně opravdu rozsáhlé rekonstrukci našeho domu. Vlastně nic jiného teď s partnerem neřešíme. Takže o fyzické vyžití a psychické vypětí nemám nouzi. Oproti florbalu jsou ale výsledky hned hmatatelné a máme radost z každé hotové dílčí práce.“

A tvé životní plány?
Vybudovat s partnerem vlastní hnízdo a uhnízdit se v novém domově. Co nejdál se posunout kariérně, procestovat ještě nějaký ten kout na zemi a užívat, než přibereme další povinnosti. Je toho tolik, z čeho může mít člověk radost a být šťastný.“

13.kolo, čtvrtek 19.12.2019, 10:00
13:5
(3:2, 3:2, 7:1)
 

branky: 4. Gabriela Žůrková, 6. Kristína Belicová, 7. Karolína Suchá, 21. Martina Řepková, 39. Magdaléna Plášková, 40. Martina Řepková, 42. Kristína Belicová, 48. Martina Řepková, 50. Nela Jiráková, 52. Martina Řepková, 53. Adriana Hýsková, 53. Kristína Belicová, 57. Karolína Suchá - 11. Kateřina Fousová, 15. Kristýna Vejvodová, 26. Nikol Pekárková, 38. Iveta Hyršlová, 59. Simona Pálková
rozhodčí: Tomáš Kostinek - Martin Reichelt
vyloučení: 2:2; využití: 2:1
diváků: 639
zásahy brankářů: Kristýna Provázková 5, Hana Ranochová 16 - Kristýna Karli 27

Generální
partner

Partneři
klubu