Z „víkendového“ dvoukola vydolovali muži čtyři body! Spartu udolali v neděli 6:4, na hřišti suveréna posledního ročníku Mladé Boleslavi padli v pondělí pod televizním dozorem po nájezdech 3:4. Připočtěme týden starý skalp Black Angels (8:6) a dostaneme povedený vstup do restartované Livesport Superligy, která dlouho stála kvůli pandemii koronaviru. O strastech i radostech posledních zápasů jsme si povídali s Davidem Horkým, 17letý bek hraje v prvním týmu Chodova premiérovou sezonu a postupně získává důvěru trenéra i svých spoluhráčů.

„Je přede mnou ještě dlouhá cesta a spousta věcí, ve kterých se musím zlepšit a na kterých je třeba pracovat,“ zůstává pokorný Horký. Na druhou stranu, sebevědomí drobnému zadákovi nechybí… To je dobře! O čem byla s juniorským reprezentantem řeč?

POSLECHNĚTE SI 12. DÍL PODCASTOVÉ SÉRIE BARI A DEJV!

Co po něm žádají trenéři i náročný spoluhráč Jiří Bauer. Proč nechce jezdit nájezdy a dopadnout jako Martin Tokoš. Co vše musí člen „holubí letky“ plnit v kabině mužů za povinnosti. V čem je silný, na čem naopak musí zamakat. Jak vidí své šance na účast na domácím juniorském světovém šampionátu. A jak vznikla přezdívka Derviš, která už ale došla lehčí mutace…

Jaký pocit to je naskočit do TV utkání na hřišti zřejmě nejlepšího týmu v Superlize v jeho průběhu? Po dvaceti minutách jsi nahradil zraněného Daniela Maxu.

„Pocit je to určitě skvělý! Zahrát si proti tak silnému soupeři, hrát více než půlku zápasu a dostat důvěru, je pro mě velká čest.“

Neříkej mi, že jsi nebyl nervózní.

„Abych pravdu řekl, tak jsem ani nevnímal, že to běží v televizi. Spíš jsem se soustředil na svůj výkon. Před odjezdem na zápas jsem nečekal, že budu hrát, ale když jsme se sešli v kabině a dozvěděl jsem se, že Maxič není úplně fit a je možné, že se do zápasu dostanu, tak jsem se s tím stihl nějak srovnat a na nervozitu se snažil nemyslet.“

Navíc dle obyčejů posledních měsíců zápasu nemohli přihlížet diváci. Vnímáš jako hráč, že jsou prázdné tribuny?

„Nevnímám. Na juniory moc lidí nechodilo, nějaká extra atmosféra nikdy nebyla. Jediné utkání, kde jsem zaznamenal více fanoušků, bylo předminulou sezonu na pátém semifinále KB ligy s Bohemkou, které pro nás bohužel nedopadlo šťastně. Ale i tam jsem se snažil diváky nevnímat a soustředit se na sebe.“

Pomohlo ti, že podobnou situaci jsi prožil i s Black Angels? Také jsi šel na plac až po zranění Šimona Doubka…

„Upřímně pro mě bylo jednodušší nastoupit do TV utkání než proti Black Angels. Jak už jsem říkal, před zápasem v Mladé Boleslavi mi bylo řečeno, že je možné, že se do hry dostanu, takže jsem se snažil zůstat připravený. Proti Black Angels to spíš vyplynulo ze situace, když Bauč dostal 2+10 a Šimi se zranil. Takže pro mě bylo trochu nečekané, že jsem se do zápasu dostal. Nestihl jsem si srovnat myšlenky a předvést svůj nejlepší výkon.“

Chybu z tohoto utkání, která skončila inkasovaným gólem, se ti podařilo vytěsnit? V hlavě jsi neřešil věci typu hlavně to „nepodělat

„Neřekl bych úplně hlavně to nepodělat, ale spíš nedělat žádné blbosti. Věděl jsem, že tady může každá chyba rozhodnout zápas, a tak jsem se raději nepouštěl do žádných riskantních věcí. Hrál jsem jednoduše a vše odmakal na 100 %.“

Co po tobě trenér David Podhráský žádal?

„Ať jsem v klidu a když nevím, co s tím, ať to pošlu dopředu. Myslím, že obě věci se mi podařilo splnit.“

Obrannou dvojici jsi vytvořil se zkušeným Jiřím Bauerem, pomohl ti, dal dobré rady?

„Určitě ano. Hnedka před prvním střídání jsme si sedli a řekl mi, co bych měl dělat, ať sám sebe nedostanu do problémů a nevznikly u nás zbytečné ztráty. Snažil jsem se brát jeho rady v potaz a určitě mi pomohly.“

Občas Jiří umí i zvednout hlas, své by o tom mohl vyprávět třeba Petr Majer

„Naštěstí proti Boleslavi to nebylo třeba. Během zápasu jsme prohodili občas nějaké poznatky a bavili se o naší hře, ale vše bylo v klidu. Kdyby k tomu došlo, tak by k tomu byl určitě nějaký důvod nebo moje chyba, kterou bych si uvědomoval a zasloužil bych si kartáč. Ale nemyslím si, že by mě to shodilo, spíš bych se z toho snažil něco vzít a poučit se.“

Jak ti šlo bránit hvězdy Mladé Boleslavi, zejména pak Jana Natova, který útočil po tvé straně hřiště?

„Nesnažil jsem se je brát jako hvězdy, ale jako normální hráče. Kdybych je jako hvězdy bral, tak bych sám v sobě budoval přehnaný respekt, to by mi nepomohlo. Jinak si myslím, že jsem se s tím popasoval dobře, tedy až na jeden moment v prodloužení, kdy mi po změně směru uklouzla bota a Natov šel téměř sám.“

Na beka jsi docela malé postavy, jak to kompenzuješ?

„I přesto, že jsem menší, rychlostně i fyzicky jsem na tom podle mého dobře. Soubojů se nebojím a jdu do nich naplno, i když je někdy zřejmé, že prohraji. Kratší hokejka mě občas zradí, ale snažím se to vykompenzovat postavením těla a dojít si pro faul.“

V sestavě jsi vydržel i po zúžení hry na dvě formace, to nakopne, že?

„Jsem rád za důvěru, kterou jsem v takovém zápase dostal. Vážím si toho a sebevědomí mi to určitě dodalo, ale nemůžu se tím nechat uspokojit. Vím, že je přede mnou ještě dlouhá cesta a spousta věcí, ve kterých se musím zlepšit a na kterých pracovat.“

Jak se ti pozdávala honěná při hře 3 na 3 v prodloužení?

„Přijde mi to takové o ničem, je to spíše hra 1 na 1, než 3 na 3. Čeká se, kdo udělá chybu, kdo zakopne a pak se využije situace. Já měl velké štěstí, že mé zaváhání soupeř nepotrestal.“

Co nájezdy, bylo jich požehnaně, proč sis netroufl?

„Nejsem žádný nájezdový kouzelník, nebudeme si tu lhát. Na tréninku se mi občas nějaký nájezd vydaří, ale do zápasů se mi to ještě přetáhnout nepodařilo. Vím, že v týmu jsou lepší adepti na nájezdy než já, a tak jsem to přenechal jim.“

Kdybys ale musel jet…

„Asi bych nic moc nevymýšlel, jednoduše najít místečko a snažit se to trefit. Jinak bych dopadl jak Martin Tokoš. (smích)“ 

Konečný výsledek i přes porážku 3:4 asi musíme hodnotit pozitivně, že?

„I když je to trošku hořký konec, tak čtyři body za tento víkend jsou cenné. Zápasy nebyly lehké a popasovali jsme se s nimi dobře, škoda toho bodu navíc, který jsme mohli překlopit na svoji stranu, šancí jsme na to měli spoustu.“

Po COVID pauze na mě naše hra působí o dost svěžejším dojmem, souhlasíš?

„Florbal nám všem chyběl a všichni jsme se už těšili do haly. Přes pauzu jsme všichni měli čas popřemýšlet nebo vyčistit hlavy a po restartu začít tak trošku od znova. Začali jsme dobrými tréninky v super tempu a každý trénink se to zlepšuje, podařilo se nám to tento víkend přenést i do zápasů. Věřím, že i příští víkend na tento výkon navážeme.“

Dost bylo Boleslavi, pojďme k tobě, jak by ses jako bek charakterizoval, v čem jsi silný?

„Po fyzické stránce jsem na tom dobře, na tom se snažím hlavně stavět a nic nevypustit. Zároveň ale i přehled ve hře a troufnu si říct, že i komunikace na hřišti je mojí silnou stránkou.“

A v čem naopak ještě strádáš?

„Celkově si musím zvyknout na rychlost hry a rychlost rozhodování. Když jsem se v mladších kategoriích dostal do problémů, tak jsem se z nich zvládl i vyvlíknout. Tady už to tak jednoduché není, jelikož hráči jsou kvalitnější, chytřejší a rychlejší. Takže tady se do problémů ani dostávat nechci, to znamená nepředržovat balonek a nesnažit se to utáhnout sám.“

Odehrál jsi zápas na Hattricku, části utkání s Blacky a Mladou Boleslaví. To je v 17 letech slušný účet na první rok mezi seniory. Jsi spokojený?

„Určitě ano, ještě v takto kvalitním týmu. Jsem rád za důvěru, kterou ve mě trenéři vkládají a já se to snažím vrátit poctivě odježděným tréninky a zápasy. Je třeba stále dál pracovat a místo v sestavě si znovu zasloužit.“

Jak se ti vůbec v kabině plné reprezentantů, současných i bývalých, funguje?

„Funguje se mi velmi dobře, máme skvělé zázemí a lidsky je to taky super. Na tréninku je velká konkurence a motivace je o to větší. Zatím jsem nenarazil a doufám, že ani nenarazím na žádný problém, který by mi měl vadit.“

Žádnou „bídu“ jsi ještě nedostal?

„Ještě ne. (smích)“

Ale jako „bažant“ jistě nějaké povinnosti máš, poděl se o ně…

„Mám, před tréninkem připravit míčky, rozlišováky, kuželky, čepečky, někdy i natočit barel s vodou, všechno potom také na konci tréninku musím uklízet. Na zápasy je to podobné, připravit barel a natočit vodu, když je výjezdní utkání tak pomoct nanosit potřebné věci do aut.“

Znáš to, co tě nezabije… Účast na juniorském MS je pro tebe jistě velká motivace, jak vidíš své šance?

„Motivace je to ta největší. Každý by si chtěl zahrát na domácím MS a já nejsem výjimka. Je to velký sen každého hráče. Upřímně své šance nedokážu říct, v týmu je spoustu vynikajících hráčů, kteří také hrají Superligu a určitě nemám účast na jistou. Musím usilovně dál pokračovat ve své práci a zlepšovat se dál.“

Na závěr mi to nedá, tvá přezdívka, Derviš… Jak vznikla?

„Jako malý jsem byl velmi aktivní dítě a furt dělal nějaký blbosti, točil se dokola, dělal nějaké kotrmelce, tak mě jednou oslovili Derviš a uchytilo se to. Zůstalo to až doteď.

Že dojde k nějaké lehčí mutaci po příchodu do áčka, rozuměj „Žervé“, jsi asi čekal, že?

„Čekal jsem, že se to trošku změní, například to vypadalo, že ze mě bude Děrviš. Ale poté přišel Tom Ondrušek a začal říkat Žervé. Bohužel se toho už nezbavím.“

8.kolo, pondělí 30.11.2020, 19:30
4:3sn
(1:1, 0:1, 2:1 -0:0)
 

branky: 17. Jan Natov, 42. Jiří Curney, 53. Petr Krzyžanek, N Jakub Bína - 9. Marek Vávra, 40. Filip Zakonov, 50. Tom Ondrušek
rozhodčí: Jiří Dolanský - Vojtěch Sýkora
vyloučení: 3:3; využití: 0:0
zásahy brankářů: Lukáš Bauer 23 - Michal Rebro 18

Generální
partner

Partneři
klubu